_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Exkurze do Svobody

23. června 2010 v 20:20 | Kaori |  Věc názoru
Ve škole jsme dostali za úkol napsat report o exkurzi do jedné tiskařské firmy, kterou jsme absolvovali. Jelikož mě ta prohlídka vcelku dost nudila a bolest v zádech ničila, rozhodla jsem se to pojat svým vlastním stylem.
Nechtěla jsem to dávat do svýho deníčku (xDDD), protože jde v podstatě o můj pohled na danou situaci, takže je to nakonec tady.


                Jako první mě zaujaly poloumírající růže hned před vchodem do Svobody. Ne, že bych se jim vysmívala, to ani omylem, přeci jen je pěkné, že chtějí oslnit zákazníky, zaměstnance, "ty nahoře", ale i pouhé studenty tím, že navodí přátelskou a romantickou atmosféru rozmanitým množstvím okouzlující flóry. Ti méně pozorní si jich možná ani nevšimli, popravdě působily trochu povadle, ale to je vedlejší. Rudou růži doplňovaly žluté, bílé a růžové (mnohdy i cosi pochybného mezi tím), takže to byla dokonalá pastva pro oči. Ovšem trochu mě zklamaly květináče (které přízračně připomínaly díru vykutanou do kusu šutru), ze kterých ani po pěti minutách mého hypnotizování nevyrostly žádné okouzlující japonské bonsaje. Můj pozorovatelský um byl přerušen v momentě, kdy jsme byli uvedeni do ó velké Svobody.
                Kdy jsme stoupali po schodech a šli chodbou k CTP místnosti, měla jsem pocit, že jdu na poslední soud k nějakému zlovolnému řediteli. Když jsme se ocitli u CTP zařízení, nejvíc mě oslovila mikrovlnná trouba, která se utlačovaná všemi těmi gigantickými stroji tiskla v rohu místnosti. Je libo pizza s vývojkou nebo ustalovačem?
                Přednáška o CTP zpracování od zákazníka až zpátky k zákazníku byla více než poučná a nudné vyprávění, jak to mnozí nazvali, bylo obohaceno o velice důvtipné obrázky, které se PO-HY-BO-VA-LY. Mínus si získává v tom, že už po pěti hodinách (čtěte cca deseti minutách) mě začaly neuvěřitelně bolet záda.
                Dále jsme pokračovali k tiskovým strojům, které vydávaly takový rachot, že i přes veškerou mou snahu si z vyprávění Pana průvodce pamatuji jenom to, jak velice zaujatě gestikuloval pažemi a pohyboval ústy. Když jsem uviděla ty tuny papíru, které se neuvěřitelnou rychlostí proháněly stroji, stočilo se mé polemizování k tomu, jak moc by mě to zranilo, kdybych k papíru přiložila prst. Vždyť se dokážu pořezat, i když lehce přejedu po okraji papíru, tak jak by to dopadlo v takové rychlosti? Asi dost bolestivě.
                Největší poprask a nepopiratelně nejsilnější zážitek vyvolal "požár nevýdaných rozměrů", který se bezesporu rychlostí blesku šířil celou firmou a jeho zničující kouř se dostal všude. I do tiskárny, kde jsme byli uvězněni zrovna my. Všichni samozřejmě propadli panice a zachvátil je dusivý, vsugerovaný záchvat kašle (epileptici začali omdlévat). Jak rychle adrenalin opadl, když jsme se dozvěděli, že jde jenom o vypalování včel (epileptici začali zázračně ožívat a dělali hrozně nenápadný).
                Vcelku efektivní prohlídku zakončilo mé zklamání z toho, že když jsme odcházeli, nebylo pořád po bonsajích ani vidu ani slechu.
                Přeji pěkný den!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ela Ela | Web | 23. června 2010 v 21:35 | Reagovat

nejlepší odstavec xD s Panem průvodcem a pohybováním jeho úst xD

2 Klára Klára | Web | 26. června 2010 v 11:01 | Reagovat

Tak tohle bylo hodně dobře napsaný xD jen představa, že bych dala prst k tomu rychle se pohybujícímu papíru působí vážně bolestivě XD ale to vypalování včel muselo být taky vtipný xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama