_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Kritika. Kdo je tedy ten špatný?

23. června 2010 v 20:17 | Kaori |  Věc názoru
Starý, ale výřečný. A jak jsem již jednou zmínila, na aktualizaci jsem líná, takže bude muset postačit tohle. Doufám, že v budoucnu sem podobných článků ještě přibyde. Výborně se u jejich psaní pročišťuje hlava! *-* xD


Předem bych chtěla říct, že ačkoliv se tenhle článek může zdát egoistickej, tak není. Jenom tam místo teoretických příkladů praktikuju přímo sebe, a pokud dojdete k názoru, že jsem sežrala všechno moudra světa, tak vás taky zklamu. Tohle je jen můj osobní názor a držet to v hlavě pro mě bylo unavující. A kam jinak to ventilovat, než sem? Nikomu to přeci necpu a vy si to čtete proto, že chcete, ale dost opakování se.
Včera večer jsem přemýšlela. Nešlo mi usnout, snít ve světě vlastní fantazie, dokonce ani vymýšlení povídek. Tak jsem začala hloubat o sobě, o tom, co dělám, jak se chovám a jak působím na ostatní. Musím říct, že takhle utříděné myšlenky jsem v hlavě neměla sakra dlouho a dost mi k tomu pomohlo i noční sezení s Elou //omg, takhle otevřená jsem v životě k nikomu nebyla O.o//.
Takže jak jistě víte //L: Silná většina z vás o tom ví moc dobře xP//, spíš než nesmyslné kecání o tom, co už přede mnou někdo řekl, se upínám ke kritice. Není to ale nucená kritika. A proč? Protože ne všichni jsou upřímní, ne všechno je tak dokonalé, jak se zdá a navíc nechci, aby ostatní dostali pěstí mezi oči jen pro to, že jim roky někdo patlal med kolem pusy. Protože přesně to se stalo mně. //L: Paní zachránkyně? // Netvrdím o sobě, že chci někoho zachránit od smýkání jím po podlaze, jenom jim dávám najevo, že tahle práce třeba je dobrá, ale zdaleka ne bezchybná a už vůbec ne dokonalá. V lepších případech jsou za moje komentáře lidi rádi a dokážou diskutovat o tom, v čem mám pravdu a kde rejpu, v horším případě jsem ta, která závidí, nic neumí, je ta špatná a... má svůj názor. Zajímavé, že někteří lidi, ať už po internetu nebo ve skutečném životě, se stali po seznámení se mnou zarputilými kritiky jen proto, aby mě (sobě?) dokázali, že i oni se umí ozvat. O to zajímavější, že se stali kritiky pouze mé osoby a tvorby xD (Že by komplexy?)
A tím se dostávám k další věci. Názor, myšlenka, domněnka, osobitost... Tím, že vytýkám nebo chválím (jo, vždycky chválím. A když není co, radši mlčím úplně) dávám najevo svůj vlastní názor. A ten se ne vždycky líbí. Je mi jedno, komu se líbí a nelíbí moje názory, ale když se někomu příčí, tak ať přijde s rozumným argumentem co a proč je na mé straně špatně. Jestli totiž něco bytelně nesnáším, tak lidi, kteří nejsou schopni akceptovat názory druhých a přitom nemají sebemenší pádný argument proti mému tvrzení. V takových případech totiž nastává situace, kdy se autorka blogu popřípadě článku rozčílí a můj komentář bere jako nařknutí. Tak se do mě pustí. Jenže já hubu plnou keců mám, takže nepřátelský ohlas opětuji. A pak se k autorce přidá stádo jejích kamarádek, protože já kecám kraviny a jsem přeci ta špatná. A proč? Protože mám vlastní názor...
A pak mi na mysli vyvstane otázka: "Mám to vůbec za potřebí?" Rozčiluju se totiž nad holčičkami, jejichž IQ nepřesahuje chladnoucí králičí bobek. Jenže jak jistě všichni víme, trpím pocitem méněcennosti. Tudíž vládnu přesvědčením, že pode mnou už nikdo není. Takže když něco chápu já, automaticky to chápou ostatní. A když se naskytne nějaká osoba, která se mě snaží urazit zbytečným tlacháním o ničem a jejíž myšlení a výkřiky do tmy jsou jen zhovadilou várkou prázdných slov, dost mě to vytočí. //L: To zní egoisticky//
...Debil. Píšu za vlastní podvědomí a to s tímhle článkem dokonce nemá ani nic společného. Což mě přivádí k tuctům a tuctům blogů dívek, které jsou tak jiné, co víc... ony jsou schizofrenní! Takže si teď připadám ještě více podřadně, protože mám pocit, že jsem stejná jako ty chudinky holčičky, které mají strašný život, otřesné dětství, jsou pořád v depresi nebo mají špatnou náladu, ale... Hned za to může samozřejmě jejich rozdvojená osobnost, která se v nich náhle probudila a která jim našeptává divná slova. Blbost. Měla jsem tu čest proklikat se mnoha blogy a mnoho jejich autorek trpělo poruchami osobnosti. Zvláštní, že "ty druhé" většinou přicházely v období krizí, kdy se dostavily otázky typu: "Proč jsem tak jiná?" "Proč mě nikdo nechápe?" A nejlepší je, že vždycky, skutečně vždycky, tentokrát žádná výjimka, byly jejich drahé polovičky psychopatické, bestiální a lačnící po krvi bez špetky odůvodnění. Jaké to chudinky žijí v naší zemi, že? Zajímalo by mě, kolik takových holčiček ví o schizofrenii aspoň tolik, co by se za nehet vešlo (Nejspíš nic, nekecaly by pak blbosti). Co myslíte? Já osobně nevím, jak těm dívkám musí být (určitě je to strašné), protože chválabohu schizofrenik nejsem. Mám ale dost načteno.
Myslím, že už jsem se vykecala dostatečně. Není to zdaleka všechno, co bych chtěla říct, ale nechám si to pro jiné dny.
Je mi jedno, kolik lidí jsem teď naštvala (vtipný, nebylo to mířeno proti nikomu konkrétnímu), nebo kolik mě teď nazývá krávou (že by se někomu nelíbily moje myšlenky?).
Každopádně pokud jste se pročetli až sem, musí to znamenat, že jste si určitě utvořili vlastní obrázek na dané téma. O tom, jak moc se vám tohle nelíbí, sem necpěte, upozorňovala jsem na začátku.
Ale žádám vás o to, abyste teď napsali, co si o tom myslíte. Já bych totiž řekla, že by se z toho mohla vylíhnout zajímavá diskuze, otázkou však zůstává, jestli jste schopní diskutovat vy?...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monkey Monkey | 26. června 2010 v 11:55 | Reagovat

Já kritiku ráda. Je mnohem lepší vědět, že je dílo na nic, než ho vychvalovat jak je perfektní a jak by z toho byla například skvělá knížka. Když pak zajdu do nakladatelství stejně se dozvím, že je strašné.
No, i když je rozdíl mezi kritikou a kritikou. Pokud kritik vyloženě zkritizuje všechno od A po Z, bez udání pádného a dobrého odůvodnění, už to není kritika jako taková.
Co se týče schizofrenie... Myslím, že mám i já na blogu, který se jmenuje (myslím) Jsem schizofrenik. Musím přiznat, že o tom tématu moc nevím. Pokoušela jsem se hodněkrát informace získat, ale pokaždé si přečtu úplně něco jiného a naprosto vyvracející článek, který jsem přečetla před tím. Ale zpět k schizofrenii. Nevím jestli jsem schizofrenik, ale jo, občas si sama se sebou dokážu povídat, ale že by to bylo hrozné to nějak ne.
I když, když jsou ty holky tak schizofrení, může je to přepadnout třeba ve škole a to už by se jejich stavy nějak řešili no ni? xD
Už kecám blbosti...
Promiň za slohovku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama