_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Say my name 14. kapitola

6. července 2010 v 14:00 | Kaori |  Say my name
14
Kapitola 14. - V pokušení



Noc byla strašná. Pořád jsem slyšela nějaký šílený křik a jekot. Ozývalo se to každou chvílí, občas i kašlání. Budilo mě to a já byla vytočená. Byla jsem neuvěřitelně unavená a ani vyspat jsem se nemohla. Nakonec jsem to nevydržela a vstala. Trochu se mi zamotala hlava a unavená jsem byla pořád, i když ne tolik. Když jsem vyšla na chodbu, křik ustal. Došla jsem do koupelen, dala si sprchu a provedla ranní hygienu. Když jsem si čistila zuby, neubránila jsem se obdivování mých zubů. V porovnání s Pánovými byly skutečně velké. Pohlédla jsem na nehty. Už byly pěkně dlouhé, potřebovaly by zastřihnout.
                Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu na lov a teprve potom se budu věnovat svých nehtům. Vyšla jsem schody a už chtěla vejít do vstupní haly, když jsem se prudce zastavila na rohu chodby a vyděšeně zůstala zírat na zem. Tam, na tom rudém koberci, bylo vrženo světlo, které vykreslovalo veliký vchod. Ale nebyla to záře z žádného lustru, nýbrž slunce.
                Rychle jsem udělala několik kroků vzad a přemýšlela nad tím, co ještě dělá Slunce na obloze.
                "Copak tu pohledáváš?" Otočila jsem se za tím vlídným hlasem. Můj Pán stál za mnou, ruce v kapsách a zkoumavě na mě koukal.
                "Myslela jsem, že už je noc. Mám hlad a..." Nechápavě jsem se otočila zpět ke koberci.
                "A on je ještě den, viď?" dokončil za mě. "Ale neboj, tak za dvě tři hodiny už bude tma. Vždyť jsi spala skoro patnáct hodin," řekl.
                Nevědomky jsem si sáhla na krk, kde jsem měla dva malé strupy. "Tolik?" podivila jsem se. Snad nikdy jsem nespala tolik hodin v kuse.
                "Setmí se až za dlouho-" Nedůvěřivě jsem pozorovala jeho ruku, která se zvedla k jeho ústům. "-a ty máš hlad," zašeptal a zakousl se do zápěstí.
                Okamžitě se ke mně donesla kovová vůně krve. Cítila jsem, jak zahlcuje mou mysl, ale bránila jsem se. Nechtěla jsem sát jeho krev. Nechtěla jsem mu dělat to, co on dělal mě. Chtěla jsem lovit, ne se nechávat krmit, připadalo mi to ponižující. Moje vlastní vědomí ale sláblo. Skousla jsem si dolní ret a zadívala se na bosé nohy.
                "No tak, nechceš přeci, aby přišla na zmar, ne?" Dal si ruku od úst a nastavil ji tak, abych na ni viděla. I přes veškerou snahu jsem na něho pohlédla. Z dvou ran vytékaly rudé stružky krve a již několik kapek dopadlo na koberec.
                Měl pravdu. Ani kapkou té krásné tekutiny se nesmělo plýtvat! Udělala jsem k němu jeden váhavý krůček, kdy jsem se snažila se ještě přemluvit. On se na mě však lehce usmál a veškerá snaha byla tatam. Udělala jsem jeden dlouhý krok, popadla jeho ruku a přisála se na krvácející ránu. Nejdříve jsem olízla pramínky krve, potom jsem se začala věnovat kousnutí.
                Jeho druhá ruka mě objala okolo pasu a on se na mě přitiskl, hlavu mi položil na rameno. Nechala jsem ho, bylo mi v jeho náručí příjemně.
                "Stačí," zašeptal jenom klidně a opatrně se vytrhl. Pustila jsem ho a sama se divila tomu, že jsem ho poslechla. "Už by ti mělo být lépe."
                "Děkuji," řekla jsem tiše.
                Jeho ruce povolily stisk a on se trochu odtáhl. Tázavě jsem za ním otočila hlavu. "Víš o tom, že tvé oči jsou krásné?" Měl smyslně přivřené oči a na rtech mu hrál lehký úsměv, ani špičáky mu nebyly vidět. Nevěděla jsem, jestli myslí moje zelené, nebo ty rudé, takže jsem se jenom rozpačitě usmála.
                Naše pohledy se setkaly a já najednou nebyla schopná ničeho. Jeho oči mě absolutně zhypnotizovaly svou ledovostí a krásou a já se zmohla jen na chabý pohled do těch dvou šedavých vloček. Chtěla jsem odtrhnout pohled, protože mi ten jeho připadal moc vlezlý a nepříjemný, ale prostě to nešlo. Stoupla jsem si na špičky a jazykem přejela po jeho jemných a dokonale plných rtech a na jazyku mi ulpělo ještě několik kapiček krve. Zase jsem se odtáhla a dál mu zírala do nic neříkajících očí. I když nebyly tak němé. Měla jsem pocit, že na mě křičí bezeslovné rozkazy. Nic jsem neslyšela, ale věděla jsem, že on po mě něco žádá a já mu to s pokorou splním. Zdálo se to komické, když vezmu v úvahu, že jeho tvář byla absolutně bezvýrazná.
                Pomalu jsem k němu natáhla ruku, ale on ji uchopil tak prudce, až jsem zalapala po dechu. Škubl mnou a donutil mě udělat krok dozadu, tudíž ke zdi. Chytil i mojí druhou ruku a obě je přirazil ke zdi nad moji hlavu. Vylekala jsem se, protože jsem myslela, že se bude chtít zase jenom najíst, ale když jsem mu pohlédla do tváře, neměl žádný potutelný výraz ani černé oči. Chtěla jsem vyslovit otázku, ale když jsem otevřela ústa, on se ke mně naklonil a políbil mě. Nejdříve mi lehce skousl ret, když jsem polibek opětovala, našel si jeho jazyk cestu do mé pusy. Líbal mě vášnivě a tvrdě. Vůbec se nesnažil být šetrný a prokousnul mi ret, krev okamžitě olízl. Mezitím, co se vpíjel svými rty do mých, rozvazoval mi na zádech korzet. Já jsem mu rukama zajela pod košili a prsty mapovala jeho záda. Aniž bych si to uvědomovala, pomalu jsme šli k jedněm dveřím, které od nás byly asi tři metry.
                Když otvíral dveře, nepřestával mě líbat. Vešli jsme dovnitř. Nic z toho jsem skoro nevnímala, plně jsem se soustředila jenom na něho. Všechno mi došlo ve chvíli, kdy mě povalil do měkkých peřin.
                Chtěla jsem se rychle zvednout, ale on mi chytil ruce a znemožnil pohyb, protože se nade mnou sklonil. Kousla jsem ho a on se trochu odtáhl. Jeho očima projelo překvapení, vzápětí ale posměšně zkřivil rty.
                "Myslíš, že máš na výběr?" zašeptal.
                "Hraješ si se mnou jako s panenkou," vydechla jsem trochu vyděšeně, protože jsem nevěděla, jak se bude chovat. Na jednu stranu jsem měla chuť odejít, ale na druhou jsem mu nechtěla odporovat...
                "Jsi má panenka." Opět se zašklebil a vnutil mi další polibek.
                Vlna odporu zmizela a já začala spolupracovat. Trochu jsem se nadzvedla a začala mu rozepínat knoflíčky u košile. Lehce sklouzla z jeho těla a já začala hladit jeho porcelánovou kůži bez chyb.
                On mi zajel do vlasů a trochu zatáhl, takže jsem byla donucená zaklonit hlavu. Jemně mi rozséval polibky po celém krku a někdy se i trochu zakousl, ale jen tak, aby mi netekla krev. Nakonec doputoval až k jizvě ve tvaru kříže a obkroužil ji jazykem.
                Rukama jsem sjela k jeho kalhotám a začala mu rozepínat zip. Pustil mé vlasy a popadl mé ruce, opět je pevně stiskl a mě donutil se zase položit na postel.
                "Promiň, maličká, ale obávám se, že mám moc práce," šeptal mezi polibky. Nakonec se mi opět vpil do rtů a pomalu vstal.
                "Co se stalo?" zeptala jsem se zastřeným hlasem.
                "Nedělej si starosti." Usmál se, avšak na očích jsem mu viděla pochybnosti a trochu rozčilení. Popadl svou košili a nandal si ji. Já si mezitím utahovala korzet a hlavou mi vířila spousta otázek. "Do prdele," zaklel náhle, když si zapínal knoflíky a pohlédl ke dveřím.
                Zaslechla jsem, jak po chodbě někdo běží a následně se ozval děsivý jekot. Pán se vrhnul ke dveřím a já byla hned za ním.
                "Co se stalo?" vyhrkla jsem znova, když jsem doběhla se dveřím.
                "Zůstaň tady!" vykřikl na mě až moc naštvaně mezi dveřmi a vyběhl ven.
                Neodolala jsem zvědavosti a vyklonila se ze dveří. Asi deset metrů ode mě, tam, kde na zem dopadaly sluneční paprsky, seděla o zeď opřená nějaká dívka a vzlykala si do dlaní.
                "Ty malá, hloupá kryso!" Otočila jsem hlavu. Z druhého konce chodby se sem hnal Dante, jeho tvář byla rudá vzteky.
                "Ty idiote!" prskl Pán, ale dál zíral na tu dívku. Měla na sobě umolousanou, šedivou košili a byla celá špinavá. Vlasy měla mastné a slepené k sobě, ruce a nohy celé zamazané, obličej zpocený, a když pozvedla tvář, měla oči zarudlé od slz. "Jak ti mohla utéct?"
                "Sám nevím, odcházel jsem z její cely a ona mi najednou proběhla okolo nohou," vyhrkl Dante a mě sjel znechuceným výrazem, okamžitě ale oči upřel na tu dívku.
                "Bože," šeptla jsem. Až teď jsem si všimla, že měla jednu stranu obličeje a jednu ruku úplně zarudlou a místy jí vytékala z pokožky i krev. Na zarudlých místech se jí začínaly rýsovat puchýře a mě došlo, že to má z toho, že vběhla na ty sluneční paprsky.
                Můj Pán Dantemu věnoval ponižující pohled a poté udělal pár malých kroků směrem k ní. "Pojď sem, malá, neboj se," řekl klidným, tichým hlasem a natáhl směrem k ní jednu ruku. Trochu jsem se zamračila, protože mě bodla jehla žárlivosti.
                Dívenka na něho upřela zvědavý pohled. Opřela se o zeď a s její pomocí se postavila. Nervózně pozvedla jednu ruku ke své tváři. Když Pán udělal směrem k ní další krok, zatvářila se jako vylekané štěně a udělala několik kroků vzad. Opět vysoce zaječela a padla na kolena; postavila se do slunce a kůže na jejích nohou se začala škvařit a syčet. Bylo mi jí neuvěřitelně líto, ale nezmohla jsem se na nic jiného než na tiché přihlížení. Náhle se dívka prudce postavila a rozeběhla se směrem na Pána. Nebezpečně při tom syčela a v očích měla čirou šílenost.
                "Klid," řekl potichu, sotva jsem to zaslechla. Dívka se prudce zastavila a tázavě mu pohlédla do očí. Její výraz se náhle změnil a ona vypadala jako to nejroztomilejší stvoření na světě, i když byla celá špinavá a potrhaná.
                "To máš za to zdrhání, kryso!" Do zorného pole mi skočil Dante a napřáhl svou mohutnou ruku, všimla jsem si, jak se zalesklo ostří, poté rukou vystřelil proti drobné postavě. Ačkoliv jsem si to neuvědomila, z úst se mi vydral vyděšený výkřik.
                "Vrať se!" Trhla jsem sebou a pohlédla na Pána, který měl v obličeji neúprosný výraz. Hned jsem však svou pozornost obrátila na Danteho a tu malou, protože se chodbou rozlehlo bolestné zaječení.
                Dante se shora potěšeně smál na dívku před ním. Malýma ručkama objímala jeho svalnatou paži svírající dýku, která byla až po jílec zabodnutá v jejím srdci. Košilka se jí barvila rudou barvou a já cítila, jak se mi zahlcuje racionální myšlení. S nadávkou jsem prudce přirazila dveře a sesula se k zemi.
               
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama