_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Say my name 2. kapitola

2. července 2010 v 11:00 | Kaori |  Say my name
say my name
Kapitola 2. - Instinkt


                Když jsem se probrala, zaznamenala jsem osobu na lavičce naproti mě.                             
                Malátně jsem zvedla hlavu a zamrkala na ni. Před očima jsem měla mžitky a všechno se semnou točilo. Cítila jsem se neskutečně oslabená a taky... Jakýmsi podivným způsobem jinak. Nedokážu to vysvětlit, prostě jsem byla jiná. Celkově jsem se cítila silnější a jistější, i když to byl samozřejmě nesmysl, protože jsem byla na pokraji svých sil a sotva jsem udržela hlavu zvednutou.
                Oči se mi zavíraly a hlava padala, ani toho člověka jsem si nemohla prohlédnout. Nakonec jsem oči zavřela a hlava se mi svezla na jedno rameno.
                Zaslechla jsem kroky, které zamířily ke mně, chtěla jsem oči otevřít, ale nešlo to. Osoba se zastavila přede mnou. Stěží jsem je tedy otevřela.
                Viděla jsem jenom černé kalhoty a vysoké kanady, nic víc. Uslyšela jsem chrastění klíčů a okamžik na to se okovy na mých zápěstích odemkly a já se sesula na zem. Bylo mi najednou tak krásně. Netlačila mě nerovná zeď, ruce mě nebolely. Prostě jsem jen ležela a nic nevnímala.
                Prsty toho člověka se dotkly mé tváře a odhrnuly mi z ní mé dlouhé, zrzavé vlasy. Přemohla jsem se a otevřela oči.
                "Jaké to krásně zelené oči," vydechl slastně. Byl to muž. Měl hlas podobný pohlazení, zahřál mě u srdce, ale zároveň vyzařoval neuvěřitelnou sílou a dominancí. "Určitě musíš mít hlad." Ano, měla jsem hlad.
                Po několika vteřinách mě do nosu praštila neskutečně báječná vůně. Nedokážu ji popsat, ale vím, že mě probudila jako nějaká droga a okamžitě se mi v ústech nahromadily sliny. Ta vůně byla tak sladká a kovová. Nevím, ale bylo to něco stejného, jako když si vzpomenete na parfém vaší matky, který používala, když jste byli malí; vzbudí ve vás staré vzpomínky a nastolí pocit jistoty. A přesně to jsem teď pociťovala já.
                Zvedla jsem se na své ochablé ruce a doplazila se až k tomu muži. Bez váhání jsem se mu svalila do klína a popadla jeho ruku, která na zápěstí krvácela. Bezmyšlenkovitě jsem k ráně přitiskla rty a začala sát krev. V tu chvíli mi to nepřipadalo divné. Prostě jsem se jenom snažila nasytit, nic víc. Pradávný lidský instinkt.
                Lahodná tekutina mi vlažila suché hrdlo a s každým douškem jsem myslela, že se zadusím, jak mě bolelo polykat. Slastně jsem zavřela oči a nechala se naplnit pocitem štěstí a bezpečí.
                Muž mě jemně objal okolo boků druhou rukou a já se spokojeněji uvelebila. Nenasytně jsem sála a on se jenom tiše pochechtával a hladil mé vlasy.
                Po nějaké době mě jemně odstrčil a olízl si ránu na zápěstí. Bezmocně jsem za rukou natáhla ty své. Chtěla jsem ještě. Tak málo mi nestačilo. Byla jsem tak hladová!
                Muž však mé ruce lehce odstrčil a jedním prstem pozvedl mou bradu. "Už ne, musí mi přeci nějaká zbýt, ne?" Usmál se lehce. Jeho tvář byla trochu hranatá s viditelně vyrýsovanými čelistními kostmi. Měl černé, lehce zvlněné vlasy, které mu spadaly do obličeje a trochu zakrývaly jeho šedivé, skoro bílé oči. Jeho rty vypadaly velice jemně a na tváři neměl jedinou vrásku. Vypadal tak dokonale a jeho ruka tak hřála. Cítila jsem se u něho v bezpečí, a proto jsem chytila jeho zdravou ruku a přitiskla si ji k tváři.
                "Budu muset jít, drahá. Už si se nakrmila a teď vypadáš mnohem lépe. Čeká na tebe tvůj pán," oznámil mi něžně, avšak v jeho hlase bylo znát skrývané opovržení a výsměch. Zvedl se a vytrhl mi ruku. Otočil se na odchod a vyšel ke dveřím.
                V ten okamžik mnou zacloumala vlna nezkrotného vzteku a hněvu. Zavrčela jsem jako zvíře, přikrčila se a skočila na něho. Povalila jsem ho na zem a chytila pod krkem.
                Jeho oči se na malý okamžíček zaleskly pochybami, hned to ale zmizelo a místo toho jimi blesklo pobavení. "Slez ze mě," řekl s úsměvem, avšak hlasem pevnějším než skála.
                Nevím proč, ale okamžitě jsem z něho slezla a sedla si vedle něj. Chtělo se mi padnout k jeho nohám a donekonečna se mu omlouvat. On však jenom vstal, významně se usmál, otevřel těžká, želená vrata, o kterých bych řekla, že je nikdy nikdo nemůže ani pootevřít, a odešel, přičemž za sebou zabouchl.
                Zase jsem osaměla. Seděla jsem uprostřed místnosti a nechápavě civěla ke dveřím. Jednou rukou jsem si otřela ústa, a když jsem se podívala na hřbet zápěstí, utkvěla na něm krvavá šmouha, bezmyšlenkovitě jsem ji slízla. Byla báječná.
                Pohlédla jsem na svá zápěstí. Byla zrudlá a odřená a na některých místech z odřenin vytékala krev. Všechnu jsem jej olízala. Ta zápěstí bolela, určitě musela bolet, vždyť to bylo rozdrásané až do krve! Ale já až na lehké píchání nic nepociťovala. Přisuzovala jsem to šoku z toho všeho.
                Náhle jsem si uvědomila, že už nejsem tolik oslabená. Udržela jsem se vsedě a ani spát se mi už nechtělo. V krku mě nepálilo a žaludek mi nesvazoval žádný hlad. Vlastně jsem se cítila celkem fajn. Sice trochu oslabená, ale jinak v pořádku.
                Až po několika minutách mi došlo, že mi na ústech hraje přiblblý úsměv. Proč? Stále jsem koukala na dveře. Chtěla jsem opět vidět toho muže. Nevím proč, ale cítila jsem k němu jakousi náklonnost, i když to byl pravděpodobně on, kdo mě tu uvěznil. Sice to udělal, to ano, ale i tak se o mě staral. Přinejmenším mě nakrmil; zachránil mě! Skoro jako můj princ… Byl to můj Pán, kterého jsem zbožňovala již od prvního setkání.
                Během mého naivního a absolutně fádního fantazírování se dveře opět otevřely. Objevili se v nich dva muži. Jeden byl ten, co tu byl před chvílí, a druhého jsem neznala. Byl celkem vysoký, trochu podsaditý. Měl vypracovanou postavu a na roky ošlehané tváři mírné strniště, vlasy zastřihnuté na krátko jako nějaký voják. Oči měl zapadlé a rty přísné. Vypadal velice nebezpečně a charismaticky.
                "Ji?" zeptal se Pán jemným hlasem.
                Muž si mě chvíli prohlížel, potom se jenom zašklebil. "Ano, myslím si, že bude ideální!" řekl a spokojeně si promnul ruce.
                "Hlavně ji hned nezdemoluj, jako ty předešlé. Je absolutně čerstvá a před půl hodinou se poprvé napila," upozornil ho šedooký rázným, avšak stále přátelským hlasem.
                "Jistě," vyhrkl ten druhý, avšak nevypadal, že by poslouchal.
                "Dobře, můžeš jít do svého pokoje, za chvíli ti ji přivedeme," ujistil ho Pán a dveře se zase zavřely.
                Během dvou minut do místnosti vešla žena. Vypadala velice mladě. Její nepřirozenou výšku ještě podtrhovaly rudé boty na jehlách. Na sobě měla černé podvazky a krátkou rudou sukni a korzet. Černé vlasy měla udělané do loken a shozené na jedno rameno.
                Přišla až ke mně. Dělalo jí to značný problém, protože se její boty propadávaly do slámy. Surově popadla moje ruce a připnula na ně pouta. Trhnutím mě donutila zvednout se. Na poutech byl asi dvoumetrový řetízek, který držela a jak kráčela ven z cely, já za ní nemotorně pokulhávala.
                Byla jsem příliš vyděšená na to, abych se ptala, co se děje. Nechala jsem se táhnout a radši ani nevnímala cestu, jen jsem sledovala své špinavé, krví zapatlané nohy, jak capkají po kamenité zemi, která neskutečně studila.
                Několikrát jsem zakopla, protože jsem měla nohy pořád ještě oslabené a nejisté.
                Žena celou dobu nic neříkala. Nakonec jsme došly až před nějaké dveře. Ona je otevřela a strčila mě dovnitř, načež se zhnuseně podívala na svou ruku, jakoby sáhla na něco odporného.
                Nacupitala jsem do koupelny. Bylo tu plno malých van, ale i jedna ohromná. Do té velké se několika masivními kohoutky řinula voda. Na zemi byly rudé a černé kachličky, to samé i na stěnách. Okna byla zatáhnutá lehkými, saténovými závěsy, které byly lehce narůžovělé, žádné světlo sem však neprosvítalo. Vany byly zapuštěné do země, takže vypadaly jako luxusní vířivky. Až na tu velkou, která byla normálně vyvýšená a na ní byly vyřezány různé postavy, struktury a ornamenty. V té vaně sedělo několik žen a všechny ke mně zvědavě otočily hlavu. Jejich pohled se okamžitě změnil na pohrdavý.
                "To je ta nová?" zeptala se výsměšně jedna.
                "Jo. Musím ji umýt," odpověděla žena za mnou přísným, vysokým hlasem. Ostatní se začaly jenom pochechtávat a dál se věnovaly své předešlé činnosti.
                Černovláska něco zabručela a se syknutím do mě vrazila. "Pohni do těch zadních dveří!"
                Došla jsem tedy až k nim a vešla. Byla to malá koupelna s jednou vanou. Už v ní byla voda i pěna a celé to tu vonělo po vanilce a růžích. Žena odemkla náramky na mých rukou a poručila mi, ať se svléknu a jdu do vany. Bez odmlouvání jsem to udělala, měla jsem z ní respekt.
                Voda byla vlažná a já se do ní slastně naložila. Všechna ta špína a pot ze mě šlo pryč a já si připadala jako v očistci.
                Relaxovala jsem snad půl hodiny, než mi ta žena vydrhla záda a vlasy. Nakonec jsem se osprchovala ledovou vodou. Když jsem byla vysušená, posadila si mě k toaletnímu stolku. Nejdříve na mě natáhla mini krajkovanou sukni černé barvy a bílý krajkovaný korzet. Na nohy mi natáhla síťované punčochy a na chodidla nasadila takové malé střevíčky na zvýšeném podpatku. Poté mě nalíčila, udělala mi černé linky okolo očí a těžkou řasenkou nalíčila řasy. Rty mi přejela rudým leskem. Nakonec mi vlasy natužila do prstýnků a loken, které mi samovolně spadávaly na ramena a do obličeje. Celé to dovršila černými rukavičkami, které mi natáhla na ruce.
                Postavila se a poodešla několik kroků. "Tak a je to." Přes má očekávání se usmála a hned se mi zdála sympatičtější.
                "Můžu se zeptat, co se tu děje?" zeptala jsem se konečně a můj hlas zněl nepřirozeně ochraptěle, jak jsem měla vykřičené hlasivky.
                "Copak ti to ještě nedošlo?" Usmála se žena krutě a pobídla mě, ať se zvednu. Tentokrát mi pouta nenasadila a jen mě vystrčila ven z koupelen na chodbu. Šly jsme až na její konec a potom po schodech dvě patra nahoru. Zastavily jsme před nějakými dveřmi a ona zaťukala. Na vyzvání jsme vešly.
                "Mao, už je připravená," řekla ta žena.
                Byly jsme v pracovně. Na zemi byl tlustý koberec a okna byla zatáhnuta těžkými rudými závěsy. Po obou stranách byly u stěn gauče a naproti nám pracovní stůl z masivního tmavého dřeva a za ním seděl Pán.
                Vzhlédl od nějakých papírů a zabodl do mě pohled. "Velice dobrá práce, Ariso, odveď ji za jejím zákazníkem," řekl pouze a mávnutím ruky nám naznačil, abychom odešly. Arisa mě tedy vyvedla ven a potom jsme vystoupaly ještě jedno patro. Náhle se bílé chodby změnily na sytě rudé a na zemi byl měkký červený koberec.
Otupěle jsem tu černovlásku všude následovala a bylo mi to jedno. Nechtěla jsem vědět, co se stalo a kde to jsem. Doufala jsem, že sladký a osvobozující pocit nevědomí mě zachrání.
                Nakonec jsme vešly do nějakého pokoje. Než jsem se stihla nadát, ozvalo se za mnou zabouchnutí a Arisa byla fuč, koukla jsem se po pokoji. Všude byly hedvábné závěsy a oblaka v jemných barvách a na zemi plno polštářků.
                "Už jsem tě čekal." Zaslechla jsem za sebou mužský hlas. Než jsem se stihla otočit, zezadu mě popadly jeho ruce a surově mnou třískly o zeď. Zamotala se mi hlava a nohy se podlomily, sesypala jsem se mezi měkoučké polštářky. Vzhlédla jsem a nade mnou stál ten muž, co byl před tím s Pánem dole v cele. Oplzle se culil a z jeho hrdla se ozýval jakýsi smích. "Promiň, já zapomněl. Jsi vlastně novorozená, že? Musím s tebou jednat jako v bavlnce," zašeptal a vychutnával si každé slovo. Jakoby věděl, co ho za chvíli čeká a chtěl si tuto chvíli co nejvíce užít. Popadl mě velkou dlaní za bradu a vytáhl na nohy. Bolelo to. "Ale snad si ten fešný hlupák nemyslel, že budu hodný jen kvůli tomu, že jsi nová? Ah, jaký teď asi musíš mít strach. Ale neboj se, za chvíli už bude dobře a pak, pak už ti bude všechno jedno." Čím déle mluvil, tím blíže byl mému obličeji a nakonec mi vtiskl vtíraví polibek. Surově se mi vecpal do úst a prokousl při tom můj ret. Neudržela jsem se a kousla ho do jazyka, odtáhl se. "Ale!" vykřikl posměšně, "snad se nechceš prát! Nebo snad ano?" Zlomyslně se zašklebil a strhl mě za jedno rameno, načež jsem klopýtla a spadla na něho.
                Než jsem se stihla postavit, klečel nade mnou. Pozadu jsem udělala několik kroků vzad, ale on mě chytil za ruku a trhl směrem k sobě. Překvapeně jsem vykřikla a on se zašklebil. "Co-"
                "Jo, tak to mám rád," řekl a tím mě přerušil. Jednou rukou mi zatlačil na krk a donutil mě tak si lehnout, druhou zajel do přítmí mé sukně.
                V tom se ve mně vzbudila vlna odporu a já vykopla jednu nohu. Podpatek ho praštil do tváře a on se odtáhl. "Ty malá děvko!" vykřikl výsměšně a sáhl si na ústa, kde mu vytékala krev.
                Náhle jsem toho zalitovala a zvedla se. Po čtyřech jsem k němu přelezla a pomalu se k němu nahnula. Nejdříve se díval nedůvěřivě, potom mu ale tváří projel úšklebek. Natáhla jsem se až k němu a opatrně pramínek, stékající z koutku úst, slízla. Tak výborná!
                V tom mnou projela vlna čehosi agresivního a energického. Zašklebila jsem se a pořádně se do jeho rtu zakousla. Zřejmě to bral jako pobídnutí, protože se také zakousl do mých úst a zase tam cpal jazyk. Naštvaně jsem ho skousla. Avšak to byla taková síla, že muž bolestně zařval a odtáhl se. Mě v ústech zůstal jeho jazyk a jemu se z pusy řinula krev.
                Zařval něco, čemu jsem nerozuměla a vztekle se na mě vrhnul. Lehce jsem uhnula a skočila mu na záda. Chtěla jsem více krve! On se převalil a strhl mě ze sebe. Než jsem se stihla zvednout, škrábl mě dlouhými nehty do stehna, až se mi tam objevily krvavé šrámy. Kopla jsem ho do obličeje a skočila na jeho hrudník.
                "Neboj... Bude se ti to... líbit," zašeptala jsem mu do ucha a poté do jeho tváře zabořila své prsty. Dva se ponořily do očních důlků, a když jsem rukou trhla, obě oči z nich vystřelily a s nimi jsem s sebou vzala i polovinu obličeje. Ten muž nekřičel, on vřískal. Jako podsvinče a jeho hlava se změnila na rudý flek.
                Potěšeně jsem se usmála a rozervala mu košili. Poslední pohled do té zohavené tváře a pak jsem máchla pěstí k jeho hrudníku. Ozvalo se zadunění a vlhké praskání. Pěvně jsem uchopila to, co mi přišlo pod ruku a vyrvala to. Bylo to srdce. Tím trhnutím se přetrhly všechny tepny a po pokoji se rozstříkla krev. Držela jsem jeho srdce zdvižené nad hlavou a stékající krev špinila krásné rukavičky. Vlastně celé mé tělo bylo od krve, ale to nevadí. Za ten pocit to stálo. Srdce jsem zahodila někam vedle sebe a nahnula se k jeho krku. Rozevřela jsem ústa dokořán a pořádně se zakousla. Rudá tekutina se mi vlila do hrdla a já ji slastně sála a cítila příval nové síly, který se do mě dostával.
                Bouchnutí dveří ani šokované výkřiky mě neodradily, sála jsem dál a užívala si tu krvavou koupel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 2. července 2010 v 12:34 | Reagovat

Uf, dost brutální :). Mám ráda příběhy z pohledu první osoby, potom dokážu pochopit všechny myšlenky lidí.
Musím říct, že píšeš strašně chytlavě, když člověk začne číst, těžko odtrhne oči, to se mi málokdy stává. Takže za mě plusko XD. Abych pravdu řekla, nápad s upířím bordelem je dost zajímavej XD. Ehm, ne, nevím co bude dál, ale takovouhle fanazii nemám XD.

2 Mao~Kuro Ookami Mao~Kuro Ookami | Web | 2. července 2010 v 16:33 | Reagovat

XD sakra to je dobře brutální... se divím, že jsem se do toho nezačetla už napoprvé, teď budu slintat po dalších dílech. Ale v první polovině si hodněkrát použila slovo oslabeně, jinak se mi to fakt líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama