_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Unreason

1. července 2010 v 15:00 | Kaori |  Reálné
Je to něco jako pokračování Girl in mirror. Teda spíš... předpokračování xD Prostě popisuje to, co se stalo předtím. Zdaleko to nemá takovou kvalitu a atmosféru jako Dívka v zrcadle, ale i tak tady bude.


            Ledový vítr jí nahrnul vlasy do obličeje a ona si je už ani nesnažila dát za ucho. Ruce měla založené na prsou a hlavu skloněnou mezi rameny. Měla na sobě jenom sukni a tílko, ráno totiž bylo hezky, nepočítala s ním, že by se mohlo tolik zatáhnout. A to nejen počasí...
            Pomaličku klopýtala ztichlou ulicí, kterou se proháněl vítr. Vzhlédla k obloze, byla temná a zlověstná. Cítila se při pohledu na tu temnotu ztracená a začala se jí zmocňovat klaustrofobie. Rozhlédla se po ulici. Už tak dost oprýskané paneláky vypadaly ještě zašleji. Kvítí v trávě bylo bledé a holé větve stromů se děsivě nahýbaly v tanci s větrem.
Po zádech jí přejel mráz. Byla jí zima i tak, ale teď se jí rozdrkotaly zuby. Zničeně si sedla na schody u jednoho ze vchodů. Dlaždice byly tak ledové, že si musela opět stoupnout. Sklonila hlavu a něco zašeptala, hned na to se jí z očí spustily slzy. Plakala bez jediného hlesu, jen ramena se jí mírně klepala.
            Neměla kam jít. Bydlela u svého přítele. Milovala ho, ale dnes se pohádali. Hodně na sebe křičeli a on nakonec vyřknul ta strašná slova...
            "Nenávidím tě! Vypadni z mého bytu!" procedila skrz zuby dívka při té vzpomínce a sesypala se na zem. Dlaždice ji teď nezajímaly. Rukama si zakryla obličej a vzlykala nahlas. Brečela příliš dlouho, až se z toho zalkla a rozkašlala. Už jí ani netekly slzy, jen polykala vzduch a vydávala ze sebe bolestné nářky.
            Nakonec obrátila tvář k obloze. Oči ji pálily a viděla trochu rozmazaně, nebo to bylo tou tmou? Mraky byly ještě temnější než předtím. Ve vzduchu cítila déšť. Tady nesmí zůstat, musí někde přespat, jedno kde.
            Neměla ale sílu se zvednout, přitáhla si k sobě kolena a hlavu složila do nich, zavřela oči a chtěla usnout. Napořád. Zapomenout na bolest a smutek, zapomenout na všechno...
            "Nepotřebuješ pomoct, děvče?" Ospale zvedla hlavu. Nad ní se tyčil nějaký muž v saku, zřejmě nájemník jednoho z bytů.
            "Um... Mohl-mohl byste mě, prosím, odvést na policii? Po-potřebuju najít rodiče..." zašeptala s nadějí.
            "Samozřejmě. Je zima, měla bys jít domů," odpověděl vlídně a pomohl jí vstát. Sama se divila, jak se možné, že v tak šedivém a sobeckém světě může být někdo, kdo je ochoten pomoci někomu cizímu. Byla ráda, že ji ten muž odveze na policii. S rodiči se při odchodu do bytu svého přítele pohádala. Neviděla je tři roky, za tu dobu se přestěhovali a ona nevěděla kam.
            Muž ji doprovodil ke svému autu a podržel dveře, když si sedala vedle řidiče. Sám si potom sedl a vyjeli. Celou dobu mlčeli. Byla tma a dívce se klížily oči. Než usnula, konečně zastavili. Ospale se rozhlédla. Venku rozeznávala temné větve naklánějící se ve větru. Na město jich bylo až moc.
            "Kde-kde to jsme?!"
            "Tak řekni, za kolik?"
            "Cože?!"
            "Nemusíš se schovávat za tvář ztracené chudinky, nemusíš zapírat to, že jsi děvka..." ušklíbnul se sarkasticky muž, zároveň však s nedočkavostí.
            "Já... Já nejsem žádná děvka. Jen hledám byt svých rodičů, neviděla jsem je tři roky a tak-"
            "Děvky nemají co ztratit..." řekl pomalu a naklonil se k ní, jednou rukou zmáčknul páčku, díky které se opěradlo zaklonilo až k zadní sedačce. "A ty jsi ke všemu ještě chudinka..."
            "Nechte mě!" zavřískala a začala ho tlouct pěstmi. Muž chytil její vyzáblé zápěstí a přitiskl je k opěradlu. Vykopla jednu nohu a trefila jeho slabiny, muž zakňučel a svalil se na sedadlo řidiče. "Běž ode mě, ty hajzle!" zaječela znova. Rychle sáhla po páčce, ale muž stihl zamknout dveře. Hekticky skákala očima z místa na místo mezitím, co se úchyl zase začal přibližovat. Nakonec jí pohled padl na přehrádku v palubní desce. Rychle ji otevřela a přímo do klína jí vypadla pistole.
            Neváhala ani vteřinu, popadla ji a přitiskla muži k čelu. "Hni se a zastřelím tě," zasyčela.
            Muž se ale jen rozesmál. "Copak ty víš, jak se s tím zachází? Copak ty máš sílu zmáčknout ten kohoutek? Někoho zabít? Přestaň si hrát a dej mi to. A neboj se, zaplatím ti, bude se ti to líbit..." promluvil sladce a chytil hlaveň zbraně, dívce po tváři stekly slzy. On měl pravdu. Dokáže vystřelit?
            Než stačila dospět k odpovědi, ucítila jeho ruku na svém stehně. Neváhala a zmáčkla kohoutek. Ozvala se rána. Zavřela oči.
            Když po několika minutách neslyšela nic jiného, než pískání v uších, otevřela je. Zděšením zaječela a nalepila se na dveře. Před ní leželo bezvládné tělo bez hlavy, všude byla krev.
            Když přešel šok. Začala tělo zkoumat se zvědavým pohledem. Ten hajzl si stejně nic jiného nezasloužil. Natáhla se přes něho a odemkla si. S potutelným úsměvem vystoupila a odemkla si kufr. Měla štěstí, našla v něm černou košilku s krajkami a krátké kraťásky. Svlékla se ze zkrvavených věcí a oblékla si nové. Padly jí dokonale. Utřela si krev z obličeje a pistoli schovala za kraťasy.
            Než došla k nedaleké dálnici, liják, který se zrovna spustil, ji promočil skrz naskrz a tím z ní smyl zbytky zaschlé krve. Netrvalo jí to moc dlouho a zastavilo jí jedno auto, stopem dojela až do města a vystoupila před jedním barákem.
            Měla štěstí, že domovní dveře byly neustále otevřené.
            Pomaličku stoupala do schodů a nevině se culila. Už jí vůbec nepřipadalo všechno zmatené a šedé. Náhle bylo všechno na svém místě a mělo svůj řád, vše bylo dokonale jasné...
Zastavila se před dveřmi ve třetím patře. Pomalu sáhla pro zbraň. Zazvonila.
            Dveře se otevřely dokořán a z nich vyšel chlapec, který okamžitě objal dívku. "Kde jsi byla?! Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál! Omlouvám se ti, to před tím jsem nemyslel vážně..." začal jí šeptat do vlasů.
            Ona však pořád jen stála a ani se nepohnula. Nakonec do něho strčila a společně vešli do bytu. Začali se líbat a postupovat do ložnice. Když už byli u postele, chlapec se zaseknul. Odtáhnul se od děvčete a vyděšeně pohlédl dolů. K jeho hrudi byla přitisknuta hlaveň pistole.
Nechápavě zvedl hlavu k dívce, než však stačil cokoli říct, zazněl bytem výstřel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tima-chan ティマーちゃん = twoje lowující SB-čko  :-* Tima-chan ティマーちゃん = twoje lowující SB-čko :-* | Web | 1. července 2010 v 15:34 | Reagovat

Konichiwa Kaori milá, promiň že jsem se neozvala, nebyla jsem u PC, ale teť už jsem a tak jsem si tě přepsala u sb-ček :) taky jsem ráda že jsi mi skomentovala obrázky, aspoň vím co příště vylepšit :) mimochodem toto je další kráásný dílko, perfektně popsané :)
a jak se jinak vede? zatím YANE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama