_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Zatracení

5. července 2010 v 10:00 | Kaori |  Fantasy
Radši se ani nebudu pokoušet přesně odhadnout, jak je tahle snůška písmenek stará. Určitě jí bude něco přes dva roky -.-"

Jinak je to asi jedno z prvních děl, kde jsem začala propagovat upíry (vlkodlaky, duchy, démony) jinak než jenom v kreslené podobě.


Zatracení

            Řeka tiše a líně plynula. Na hladině se sotva objevovaly vlnky a břehy byly kvůli té pomalosti špinavé a bylo na nich naplaveno spousta špíny, tlejících klacků a dávno opadaného listí, prostě humus.
            Koryto nebylo nijak široké, snad okolo dvaceti metrů, zato bylo ale hluboké, a to ona věděla moc dobře. Hladina byla jako zrcadlo, ve kterém se odrážela noční obloha, které dominoval velký úplněk.
            Vzduch byl naplněn cukrovou vatou a svařeným vínem. Ačkoli byla mezi řekou a vesnicí vzdálenost půl kilometru, kterou vyplňovala louka s mrazem zežloutlou trávou, zvuky a vůně dnešní slavnosti se nesly až sem. U břehu byla alej vysokých topolů, jejichž suché větve se natahovaly k noční oponě jako tisíce vyzáblých rukou. Tam, ve stínu jednoho z nich, se krčila malá temná postava. Zafoukal ledový vítr, který byl ostrý jako břitva a rozevlál tak dlouhé, jasně zrzavé vlasy.
            Tenká ručka si z čela shrábla pár pramenů a dala si je za ucho.
            Seděla schoulena u kmene, zahrabána do potrhané bundy, nohy pevně u svého těla a hlavu v kolenech. Vrátila svou ruku na břicho a nohy k sobě přitiskla ještě pevněji. Ačkoli byl začátek ledna, nebyla po sněhu ani památka. Vlastně letos ještě nenapadal ani jednou. Byla by radši, kdyby byl sníh, aspoň by ji ten ledový vítr nepřipadal tak pichlavý. Ať si zvěsti říkaly, co chtěly, byla jí zima a měla co dělat, aby se její zuby nerozdrkotaly o sebe v plné síle.
            Vítr k ní donesl další várku sladkého vzduchu vaty a vína. Dříve, když ucítila cukrovou vatu, se jí do úst nahrnuly sliny a ona se vrhla ke stánku s veselým úsměvem, dříve ji milovala. Ale teď ne, ten pach ji nedonutil olíznout se, jak to bývalo zvykem, dokonce ani sliny už se neseběhly, ani pocit štěstí a optimismu ji nenaplnil. Krom vína s sebou ale přivál i další zajímavou chuť, tentokrát už se jí vyprahlá ústa zaplnila slinami a řezavá bolest v krku kvůli suchu v ústech zmizela. Ten pach ji donutil zvednout hlavu a otevřít své velké, jako smaragdy zelené oči, které se zableskly v noční tmě.
I když nebyly tak úplně jasné. Byly trochu zahalené, jakoby v černém závoji.
            Tichou krajinou zabouřila nějaká píseň, kapela nejspíš začala hrát a dav začal zpívat s ní. Zanedlouho se to tu naplní ožralci, feťáky, zamilovanými a jinými...
            Stejnak všichni dopadnou stejně. Jako ten starý rybář nebo mladá prostitutka a starý zbohatlík nebo ta stařena, která tu venčila psy nebo jako ta parta holek, která se sem z nudy vydala, či snad jako ten mladý, hezký brunet z domu hned na kraji vesnice, kterého tu potkala na půlnoční projížďce na koni. Všichni dopadnou stejně a stejně jako vždy nikdo na nic nepřijde, nenajde ani jedinou stopu ani známky boje ani krev, prostě nic!
            Přivřenými smaragdy, které byly hluboké jako ta nejtemnější studna, se nepřítomným pohledem zabodla do řeky. Jemně se chvěla po celém těle, ale ne zimou, nýbrž nedočkavostí, napětím a chtíčem. Potutelně se usmála, jen tak lehce a jemně, ale i tak to byl úsměv pln opovržení a touhy.
            Opět zafoukal studený vítr a ona opět shrábla několik pramínků ze svého malého, hubeného a nesmírně krásného obličeje. Dala je za ucho. Opřela se bradou o kolena a dál nepřítomně civěla na noční oblohu odrážející se na hladině řeky. Ten odraz byl tak nehybný, že měla pocit, že kdyby do něho skočila, nepotopí se do černých hlubin, nýbrž že se propadne do vzduchoprázdna a navěky bude plout mezi planetami, slunci a meteority. Nakonec se rozhodla, že to neudělá a bude jen tiše čekat.
            Bylo jí líto, že teď nemůže být mezi tím rozjařeným davem, že nemůže vyvádět s přáteli, flirtovat s kluky,... Ne, musela sedět tady, pod tím stromem a jen čekat. To byl celý její život. Za dne se vypařit a po nocích tiše sedět a čekat. Bylo to zatracení.
            Tráva zakřupala, jak na ni někdo těžce stoupl. Zvedla hlavu, v očích se nebezpečně zablesklo, a poslouchala. Křupavý zvuk se ozýval stále blíže a blíže. Poznala, že ten člověk není zcela namol, spíš je jen lehce opilý, protože kroky byly téměř monotónní, jen sem tam se ozval těžší došlap, to jak se trochu zamotal. S děsivým úsměvem, ve kterém se krátce zableskly tesáky, se zvedla a vyšla ze stínu topolu.
            Slavnost byla v plném proudu. Skupina hrála své největší hity, lidi vesele skákali a tancovali do rytmu, nikdo neuslyšel děsuplný výkřik, který krátce, avšak velice vysoce, zazněl okolím...
           
Špičáky snadno, jako nůž máslem, projely kůží a zasekly se v tepně. Dívka zaryla prsty do jeho teplé bundy. Člověk klesl na kolena a dívka s ním. Měla slastně zavřené oči a ústa přisátá k jeho krku.
            "Pro-sím..." zakňučel. Dívka otevřela oči, odtáhla se a pohlédla do jeho tváře. Byl hezký, krátké střapaté blond vlasy měl rozježené a trochu mu zakrývaly obličej, oči měl hluboké jako oceán, tvář ostře řezanou, ale přesto jemnou. Malá stružka krve vytekla z rány na krku, ona ji okamžitě slízla jazykem a znova se přisála, chlapec zavzdychal bolestí.
            Sála dlouho, byl vynikající. Nechutnal jako ti opilci, kteří mají krev prosycenou alkoholem, ani jako ty nevyzrále holky, či stařeny, jejichž krev je kyselá. Ne. Chutnal dokonale slaně s jemnou kovovou pachutí, ale přesto tak sladce... Slastně pila dál a pořád se ho nemohla nabažit. Až když byl úplně vysátý, a jeho srdce dávno netlouklo, s lítostí se odtáhla. Jemně ho pohladila po mrtvolně bledé tváři a zahleděla do mléčných očí, už nebyly tak krásné.
            Zvedla se a pohlédla k vesnici. Její oči teď už zářily dokonalou zelení, byly skoro azurové, jako to nejprůzračnější moře.
            Zvedla mrtvé tělo a šla si sednout ke stromu. Jemně namotávala jeho vlasy na svůj prst, zavřela oči a tvář sklopila do kolen. Čekala.
    
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama