_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Say my name 30. kapitola

14. října 2010 v 17:24 | Kaori |  Say my name
say my name
Tak jo. Kapitola plná zbytečného plkání, kterou bych teď nejradši (kdybych nebyla líná, samozřejmě) přepsala. *škoda, že je jejím pravidlem se ke starým záležitostem rozhodně nevracet*
Ale právě mám trochu jiné starosti. A totiž to, že jsem dostala nápad na novou povídku. Tento nápad tu už jednou byl, bohužel se moc neuskutečnil, ale asi před týdnem jsem si na to vzpomněla a ta myšlenka se mi pořád vtírá do hlavy, takže to vypadá, že se brzy asi vážně dočkáte něčeho nového. Navíc mám nutkání to napsat er formou minulého času... To bude něco -.-" xD

Kapitola 30. - Plány


            "Jak je ti?" zeptala se hned Raven, jakmile jsem si sedla ke stolu. Byli tu všichni až na Leli. Vlastně jsem ji viděla jen jednou. Zajímalo mě, kde může trávit všechen čas a proč tu není s ostatními, když dohadují kšefty.
            "Je mi fajn," usmála jsem se. "Kazumi, uděláš mi prosím čaj?" zeptala jsem se ho, protože jsem si všimla, že se vaří voda.
            "Radši ne, protože nevím, jak bys reagovala na krev v něm."
            "Ale vždyť jsem ani nevěděla, že tam nějaká je," protestovala jsem.
            "Nezapomeň, že tvé smysly jsou teď ještě lepší a to platí i pro tvou bestiální stránku. Donesu ti infuzi, snad budeš schopná vnímat a přitom se krmit." Přikývla jsem a on odešel směrem k pokojům, kde vešel do jediné místnosti s bílými dveřmi.
            "Jak moc to bolelo?" vyhrkl Erik a se zájmem se na mě podíval. V jeho očích nebylo nic než zájem, a ještě k tomu o mě. Historická událost.
            "Nebolelo to vůbec. Celou tu dobu jsem vnímala a seděla ve tmě. Jak dlouho to vůbec bylo?"
            "Dva dny," řekla Raven a dál na mě starostlivě koukala.
            "Nuda," odfrkl si hnědovlasý a otráveně se opřel.
            "Jak je možný, že jsem necítila, jak se proměňuji? Jedinou známkou jedu bylo mravenčení po celém těle, přívaly energie a hlad, jinak nic," řekla jsem neurčito komu a doufala jsem, že se najde někdo, kdo odpoví.
            "To je mi záhadou. Každopádně doufám, že až bude po všem, vrátíš se schopnostmi zase zpět. Protože je jasné, že se ve vzteku nebo hladu nedokážeš ovládat a to už potom nemáš blízko k tomu, abys začala bytostně milovat utrpení a zabíjení," řekl Kazumi a hodil přede mě krevní infuzi.
            "Díky." Odkousla jsem kousek trubice a začala sát. Zaplavila mě vlna touhy po krvi a teplých vnitřnostech, ale jak jsem pomalu sála, mysl se mi opět vyjasňovala a s trochou boje nad sebe sama jsem dokázala zachovat klidnou hlavu.
            "V pohodě?" Kazumi pozvedl jedno obočí a já mu kývla, že ano. Usmál se a ten chmurný den byl zase o něco hezčí. "Tak jak jste se dohodli?" obrátil pozornost k ostatním.
            "Půjdu já s Raven," řekl okamžitě Erik.
            "Na ničem jsme se nedohodli," protestovala ihned dívka. "Navíc tu chci zůstat se Saskií."
            "Se Saskií tu budu já. Jako jediný ji dokážu uklidnit."
            "Cože?" vložila jsem se do debaty, protože jsem nechápala, o co jde.
            "Jenže já tu chci být taky," řekla Raven a založila si ruce na prsou. "Nechci do toho bordelu už ani vkročit."
            "Ale ty jediná víš, jak to tam vypadá."
            "Zůstávám tady."
            "Jenže já tam s Phillipem nepůjdu!"
            Phillip je mezitím všechny okázale ignoroval a znuděně si podpíral hlavu.
            "Raven, nezůstaneš tu. Půjdeš tam, ať chceš nebo ne. Protože jsi nejsilnější, dokážeš myslet a navíc to tam znáš."
            "Já to tam taky znám," vyhrkla jsem, protože mi docházelo, že mě se útok týkat nebude. Aspoň ne fyzicky.
            "Jenže ty zůstaneš tady." Kazumiho autoritativní hlas mě donutil zmlknout.
            Ale jenom na chvíli. "Já tam chci. Chci ho vidět umírat."
            "Jenže v okamžiku, kdy on umře, tebe zachvátí panika a zničující bolest. A kdo ví, co se zrovna bude dít. Bude lepší, když zůstaneš tady v bezpečí a přečkáš to."
            "Neprošla jsem proměnou jen proto, abych zůstala sedět na zadku! Chci tam, ať to bude stát cokoliv," začínala jsem být zase vzteklá a když jsem mluvila, tak mě pach krve z infuze nepříjemně lechtal v nose a já měla chuť je tam všechny sežrat. Začínala jsem mít pocit, že nad sebou ztrácím kontrolu.
            "Jenže nikdo z nás tu nechce, abys zemřela. Tím, že jsem tě proměnil, jsme mezi sebou utvořili silné pouto, takže tvoje smrt bude i mou bolestí. Nemluvě o tom, že jsi do jisté míry poutaná i s ostatními upíry, které jsem stvořil. Je to něco jako sourozenecké pouto, takže tu už nejsi nikomu lhostejná. Ať se každý tváří jakkoliv otráveně, záleží mu na tvém životě." Dál na mě upíral hnědé oči plné vlídnosti a trpělivosti. Trpělivosti, se kterou vysvětlujete malému dítěti, proč se Země točí. Zasloužilo si to můj obdiv. Ani špetka rozčílení!
            Za to mnou vztek lomcoval čím dál silněji. Já tam musela být! Už jsem chtěla něco říct, když se nesměle ozvala Raven: "Kazumi? Myslím, že nemá cenu ji přesvědčovat. Trochu to totiž vypadá, že na tebe dostala chuť." Zlostným pohledem jsem teď zpražila i ji.
            Povzdychl si a protřel unaveně rukou obličej. "Chápu, co pro tebe znamená vidět jeho smrt, ale já mám o tebe obavy a nemůžu tě tam jen tak pustit."
            "Je to chvíle, pro kterou žiju, nesmím ji nechat utéct. Kazumi, prosím, nech mě jít s nimi," škemrala jsem a vztek pomalu vyprchával. Teď jsem si spíš připadala bezmocně.
            Kazumi na mě dlouho hleděl a bylo vidět, že všechno znovu zvažuje. "Saskie..." vzdychl a opět chvíli přemýšlel. "Pochop, že to nemůžu udělat. Pořád je to tvůj pán a má nad tebou moc. Až proti němu budeš stát, jednoduše se ti podlomí kolena a i přes veškerou tvou vůli vzdorovat se mu začneš plazit pod nohama."
            "A ty tam nemůžeš jít? S tvou oporou bych mu určitě dokázala vzdorovat."
            "A co kdyby mě zabili? Co by bylo pak? A navíc už mám na práci něco jiného."
            "Prosím," zakňourala jsem naposled a připadala si jako dítě, které tahá za sukni mámy, že chce koupit lízátko.
            "Bude potřeba někoho chytrého, rozmýšlivého a zodpovědného. Takže půjde Raven a Phillip," řekl pevně a já si povzdychla.
            "Cože?" vyjekl Erik a poprvé za celou dobu jsem u blonďáka zpozorovala nějakou reakci s okolním světem, když pozvedl hlavu.
            "Nejsi zodpovědný a do všeho se hrneš po hlavě. Takhle bys Saskii sotva dokázal pomoct nebo taktizovat."
            "Skutečně?!" Skoro jsem měla pocit, že se mi v očích objevily hvězdičky nadšení, jakmile to vyslovil.
            "Nemyslím si, že je to dobré rozhodnutí, ale vím, že je to tvá příležitost do nového života a ty bys ji měla chytit za pačesy a nepustit se. A navíc to pro tebe bude něco jako naplnění životního cíle a je dost pravděpodobné, že bez tohoto prožitku by potom život nestál za nic. Takže ano, půjdeš, ale nebudeš se do ničeho vrhat a necháš ty dva, aby šli před tebou, a když něco řeknou, poslechneš je a nebudeš jednat na vlastní pěst, rozumíš mi?" Horlivě jsem přikývla a culila se při tom od ucha k uchu.
            "A co já?" zabručel Erik.
            "Ty půjdeš se mnou." Jakmile to stařík vyslovil, Erikovi oči zaplály překvapením a zděšením. Vzápětí však začal kývat a blekotat něco o tom, že my jsme lemry. Nechápala jsem to a bylo mi to jedno, ale docela mě to překvapilo.
            "Vtrhnete tam zítra brzy večer. Půjdete rovnou za Maem, Raven to povede, nikoho nezabíjejte, maximálně je střelte do nohy, ale nesmíte plýtvat časem ani municí. Bude to bleskový útok, jasný?"
            "Myslím, že to bude sotva překvápko, když s námi půjde tahle," promluvil Phillip znuděným hlasem a kývl hlavou ke mně.
            "Právě proto chci, aby to bylo rychlé. Je jasné, že o vás bude vědět ještě dřív, než tam vejdete, ale tím, že půjdete rychle, aspoň nebude mít tolik času všechny zalarmovat,"
            "Co to je za blbost. On moc dobře ví, že s ní není něco v pořádku, dost pravděpodobně už teď staví hradby a drží hlídku." Teď už nemluvil tak znuděně, spíš nedočkavě a rozčileně a mě došlo, že to on bude ta chytřejší a taktizující část naší sebranky.
            "Je to dost možné, ale na výběr nemáte, Saskie půjde, i kdyby se měla plazit." Pokrčil rameny Kazumi a já mu přikývnutím dala za pravdu. "Kromě toho nejste žádní béčkoví zabijáci, takže to bez velkých potíží snad zvládnete."
            "Většina z těch upírů jsou stejně neškodné děvky, kterým ke konci světa stačí zlomit nehet. Nebo alespoň já z nich nějakou velkou sílu necítila," řekla jsem tiše, protože jsem se bála do té debaty přidat.
            "Ale je jich hodně. A v počtu je síla."
            "Jsou to jen prostitutky," zašklebil se Phillip.
            "Tak dobře, vše je snad dohodnuto. Teď jděte spát, protože brzy vstáváte. Ráno si když tak ještě věci ujasníme, ale myslím, že to není potřeba," zakončil to stařík a my se zvedli od stolu.
            Tu noc jsem ještě spala v pokoji pro hosty, ale Kazumi mi slíbil, že až se vrátíme, budu mít vlastní rakev a pokoj napůl s Raven, která se nemohla dočkat. Skutečně mi tam všichni náhle připadali jako sourozenci a Kazumi jako táta. Nesnažil se povyšovat jako Mao, ale přesto z něho šla rozená autorita a já k němu chovala respekt. Prostě taťka.
            Sice jsem si připadala, jako kdybych našla ztracenou rodinu, ale i tak mi ke štěstí chybělo ještě trochu. Chybělo už jenom odstranit ten divný pocit hluboko v mé mysli, kde mi líbivá slůvka našeptával maův hlas a kde jsem vládla přesvědčením, že on nakonec není tak špatný, jak jsem si myslela. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím nutkavější pocit jsem měla vstát z rakve, všechny ve spánku zabít a vychloubavě jejich hlavy donést Maovi a nechat se odměnit.
            Nakonec jsem ale toho červíčka pochybností uvedla zpět do hloubek mé mysli, kde měl zůstat ukrytý do té doby, než naposledy vkročím do bordelu.
            Spokojeně jsem se zaculila do polstrování rakve a usnula pokojným, dost pravděpodobně posledním, spánkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 15. října 2010 v 11:37 | Reagovat

A já jsem zvědavá, jak to dopadne, až se teda s Maem doopravdy potká. Jenže mi nezbývá nic jiného, než čekat na další díl. Víš čeho jsem si právě všimla? Že si tam říkají, že se sejdou ráno a přejí si dobrou noc, i když ve skutečnosti se sejdou po setmění, tedy večer a spí ve dne. Dřív jsem si toho nijak nevšímala, a možná právě proto, že jsem si to tak uvědomila, mi to teď přišlo komické. Tím však nechci říct, že by to byla nějaká chyba ... jenom jsem si toho prostě všímla a pobavilo mě to. A teď čekám na další díl.

2 Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* | Web | 15. října 2010 v 13:47 | Reagovat

to já jsem taky zvedavá, je tam zase hodně myšlenek a plnooo dohad......je to bezva :) jen se tak nějak ztrácím v jejích pocitech...ach asi jsem nedávala minule pozor dostatečně jsem se nesoustředila nebo jsem něco přehlédla...i tak jsi borka že to píšeš :)fakt bezva

3 Kaori Kaori | E-mail | Web | 15. října 2010 v 15:08 | Reagovat

Awia: Vím o tom a chyba to není. Je přeci přirozené popřát dobré ráno, když se vzbudíš, ne? Teda u mě jo, a to pravidelně vstávám v jednu odpoledne xD Nicméně jsem na to narážela již několikrát. Prvně to bylo, když se Saskie seznámila s Raven, která jí popřála dobré ráno, ačkoliv začínala noc (Drž hubu!) *...pardon, neodolala xD* a ona se tomu hrozně divila.
...
Asi jsem se do toho právě sama zamotala xDD
Tima: Díky :)

4 Awia Awia | Web | 15. října 2010 v 17:13 | Reagovat

[3]: Hm... No tak to už si asi nepamatuju. Jinak jsem se tě (zase) zapomněla zeptat, jestli bych s tebou mohla udělat rozhovor na spisovatelský blog. :)

5 Kaori Kaori | 18. října 2010 v 18:35 | Reagovat

Awia: *užívá si dramatickou chvilku, ale i přesto nehraně šokovaně čtě dokola tu jednu větu*
O_O
Já... já jsem v rozpacích! :D Na tom blogu oxiduju už asi měsíc a pořád se snažím najít odvahu se přihlásit k vašemu drobnohledu a ty teď přijdeš s takovou nabídkou!
Jasně, že můžeš ^.^ Nemůžu se dočkat! :D

6 Klára Klára | Web | 21. října 2010 v 19:34 | Reagovat

I když sem v poslední době trochu zaostávala v návštěvách tohoto blogu, nezapomněla sem :D jen školy je hodně a je na ho*** xD ano, miluju ten předmaturitní shon xDD No k věci, koukám už se to asi blíží k závěrečnému boji, dost se těšim až se s Maem setkají :) tahle kapitola sice dějově nebyla asi nijak značně zásadní, ale četla se dobře a prostě, ty hezky píšeš, to je bez diskuzí xDD takže se těšim na další...v podstatě se nemůžu dočkat :))

7 Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* | Web | 21. října 2010 v 19:59 | Reagovat

konichiwa zlatko, přesdstav si že jsem básnila, dyštak jukni a zkrytizuj to XD zatím YANE

8 Awia Awia | Web | 22. října 2010 v 15:58 | Reagovat

[5]: Fajně, tak mi tedy pisni ma mail (awia@email.cz), ať to tady nemusíme domlouvat přes komentáře. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama