_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Velice pomalá smrt...

23. října 2010 v 12:13 | Kaori |  Milý deníčku...
Aneb když Kaori přišla na to, že po týdnu nadšeného těšení se na internet a započetí nového příběhu (který ji mimo jiné už jednou pěkně převálcoval), nemá na počítači co dělat...


No jo, tento týden jsem měla zase praxi, proto se tu nic nedělo. Týden jsem nebyla doma a vlastně jsem se nemohla dočkat, až zas uvidím svůj úžasný pokoj a tu rachotinu na zemi u stolu, které se musí dát láska a pohlazení k tomu, aby se alespoň spustil Windows.

Jenže teď jsem tu a po přelétnutí mých oblíbených stránek a přečtení nových kapitol povídek, nemám co dělat. Nudím se. Nikdy bych neřekla, že se můžu na internetu nudit. Celý týden jsem se těšila, až přidám nové články na blog. Potají jsem v práci utíkala na internet, abych mohla alespoň krátce poklábosit s přáteli. Ale teď, když je to všechno přede mnou, mě to už neláká.

Cítím, že týden co týden, který trávím střídavě doma a v práci, se více a více vzdaluji svému rutinnímu životu cvoka zavrtaného do světa fantazie a internetu. Blog už mě tolik neláká. Cítím, že sem přidávám články jenom z nutnosti, protože vím, že by mě to mělo bavit, přinášet mi to radost, ale místo toho se těším, až ty nesmyslné řádky dopíši a zveřejním, abych měla pokoj.

Znova jsem dostala chuť psát jednu povídku. Pokoušela jsem se o její stvoření už před rokem, ale nezvládla jsem to. Teď mi ale zase leží v hlavě a já vždy, když můžu, přemýšlím nad tím, jak by mohl děj pokračovat a do jakých průšvihů se hlavní hrdinka zamotá. Měla jsem takovou chuť psát. Ale když už konečně můžu, zapálení je pryč...

Třeba je to jenom krizový stav mojí lenosti, třeba konečně přišel čas, abych si uvědomila realitu a přestala snít o nesmyslech... Doufám, že to první, protože dny, kdy dospěji a budu mít na starosti důležitější věci, než létat v oblacích, dny, kdy ze mě bude... "dospělák" se sakra rychle blíží a já to vím. Už jenom teď stačí, abych si na okamžik sundala své ignorantské brýle, rozhlédla se po okolí a nestačím se divit, kolik věcí se změnilo od doby, kdy jsem se realitu snažila vnímat posledně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* | Web | 24. října 2010 v 21:07 | Reagovat

Konichiwaaaa...hele takové úvahy mívám taky, celej týden se těším na víkend s jedionou osobou na které mi záleží a než se naděju tak je neděle a on musí pryč..je mi až do breku když půjdu spát dneska sama :( chjoo to je hol život, zatím YANE

2 Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* Tima ティマー Kamishiro 神城 = tvoje lowující SB-čko :-* | Web | 24. října 2010 v 21:08 | Reagovat

PS: někdy si říkám že až lidi přestanou komentovat tak já se přestanu snažit a půjdu do blogového důchodu XP

3 Klára Klára | Web | 25. října 2010 v 21:22 | Reagovat

jej...nepřípomínej mi zodpovědnost a podobně, přínášíš mi deprese :( nechci být dospělá a chci stále žít ve světě fantazie, i když to moc nejde a proto už jsme s kámoškou snad před rokem sekly s blogem :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama