_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Obraz, který má duši

19. listopadu 2010 v 16:11 | Kaori |  Ze života snílka
Další shluk myšlenek jednoho snílka, který touží po malých, ale i velkých činech, ale není schopen v sobě naleznout zápal pro jejich realizaci…       

Ano, tak by podle mě mělo vypadat "vrcholné dílo". Je jedno, jestli obraz maloval mistr mezi malíři nebo malé dítě, je jedno, jestli je to olej nebo pastel, je dokonce i jedno, jestli je to nepropracovanější a nejdetailnější dílo vůbec, ale pokud nemá člověku co říci, je zbytečné.

                Přesně takový je můj názor a právě proto mě neuchvacuje Picasso ani hloupá abstrakce. Vždy jsem toužila po nakreslení něčeho, co by na lidi křičelo svým poselstvím nebo příběhem, něco, co nebude jenom bezduchá čmáranice. Ať sebe povedenější, pořád čmáranice.
                Nedávno měl jeden můj bývalý spolužák výstavu. Věděla jsem, že maluje, ale nikdy jsem obrazy neviděla a dost jsem se těšila. Popravdě jsem čekala nějaké levné napodobování mistrů či abstraktní cosi, co se dá snadno prodat. Ale mile mě překvapil. Je sice pravda, že tu byly vidět neskrývané kopie Michelangela, ale byly tu i jeho vlastní nápady a myšlenky, které na mě mluvily skrze barvy z ohromných pláten. Sice se k osobitosti dostal přes kopírování a napodobování, ale dosáhl jí a co více, uvědomil si to.
                Jeho obrazy mě bavily, nutily k zamyšlení a vyprávěly, a když jsem si s jejich autorem bavila a argumentovala, dostaly díky jeho vyprávění ještě hlubší význam a jejich reálné a šokující poselství mě doslova uhranulo. Tak vypadá pravý umělec.
                Opět se ve mně probudila závist. Avšak závistí to i skončilo, protože nikdy nejsem schopná v sobě najít dostatečnou sílu a motivaci.
                Být umělkyní byl a je jeden z mých největších snů. Nutit lidi se zamyslet, ale i zasmát nad světem a lehkovážností prostřednictvím mých obrazů. Ne proto, že bych měla jméno, ale proto, že bych uměla zaujmout. Vyzkoušela jsem si mnoho takzvaných uměleckých technik, ale sedla mi jenom jedna jediná. Žádné barvy, žádná tužka, uhel, pastel nebo olej. Ne, jenom ta nudná propiska. A jak by mohl obyčejný sešit plný bezduchých modrých kreseb na nudném A4 formátu někoho oslovit? Jak by něco takového mohlo donutit se člověka zamyslet? Chorý svět skrytý za závojem všední šedi a modři. Vždyť je to jenom pár čar vyplozených nudou během školních hodin! A copak by se dalo propiskou něco vytvořit na A0 či dokonce plátno? Ne.
                Nakonec nezbude nic než závist a ukňouranost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | Web | 19. listopadu 2010 v 17:47 | Reagovat

wooow...krásně řečeno, nemůžu si pomoc, ale miluju tyhle tvoje zamyšlení...vždycky mě to hrozně nutí zamyslet se sama nad sebou x)

2 Yuuri xP Yuuri xP | Web | 20. listopadu 2010 v 11:50 | Reagovat

Kaoríí T__T chápu tě s tou závistí, ale myslím, že i tou propiskou by se dalo něco dokázat x) Sice netuším co, ale určitě něco jo. Nikoho jsem ještě neviděla kreslit propiskou. Když jsem mamce říkala, žes kreslila Kya propiskou, tak mi skoro nevěřila. A navíc tu máš taky kompa. Co třeba nějaká ta práce s ním? Vždyť doděláváš chodby do seriálu.
Ale tu závist naprosto chápu xD vždycky když vidím někoho, jak kreslí fakt dobře, chytí mě hrozný amok xD ale tak... jsem furt líná xDDD Ale ty narozdíl ode mně pěkně píšeš, tím víc se můžeš chlubit xDD
---------
Btw. tenhle komentář není pro to, abych tě rozveselila, jen reaguju na tvůj článek xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama