_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Přechod

14. února 2011 v 20:38 | Kaori |  Knihy
Přechod
"A teď ty. Máš nějaké tajemství, které mi můžeš svěřit, Amy?"
Ticho. Dívenka sklonila hlavu nad stůl.
"Aspoň maličké?"
"Já myslím, že už se nevrátí," pronesla Amy.

Autor: Justin Cronin
Název: Přechod
Originální název: The Passage
Nakladatelství: Knižní klub
Žánr: fantasy, sci-fi, thriller


                Proč jen jsi to dopustil?! Proč jsi mezi nás pustil ta zvěrstva? Jsou vysocí, štíhlí, lokna bujných, hnědých kadeří padající do alabastrové tváře. Ach, ty hypnotické oči! Ladná ruka s pěstěnými nehty vracející neposlušný pramen vlasů zpět na své místo. Důkladné přelakování dokonalého účesu. Jazyk přejíždějící po plných rtech. Nebezpečné tesáky v nebezpečně svůdném úsměvu. A ty dokonalé róby! Vypadají jako bozi. Cpou se krví veverek a ubohých Isabell. Proč jen jsi dopustil, aby objevili šminky a lesk na rty?! Proč jsi nás nechal trpět pod jejich nahými, oslnivě zářícími těly? Stály ti ty hektolitry slin z úst fanynek a yaoi fangirls za to? Ale nejsem tu pro to, abych zpochybňovala Tvé činy. Jsem tu, abych ti vzdala své dík. Díky za to, že jsi je nakonec smetl do pozadí. Díky za Justina Cronina a jeho "Přechod". Amen.
                Ano, jde o upíry. Ne, netřpytí se. Dokonce se ani svůdně neusmívají. Rozhodně v lidech nevidí krásu života, ale spíš krvavý steak. A o tom, že neuznávají lak na vlasy, snad mluvit nemusím. A stalo se nemožné - oni umírají na denním světle! Pějme ódy!
                V Coloradu je pohoří, to vědí všichni. Ale už nikdo neví, že se hluboko v lesích nachází přísně tajné podzemní středisko pro výzkum. A určitě by vás nenapadlo, že tam zkoumají něco tajného. Co jiného by to tak mohlo být, než děsivý virus, který našli kde? V pralese. Nečekaně. Všechno jde jako po drátkách, z dvanácti lidí pokusných objektů už jsou monstra, ale teď je tu naděje - malá dívenka Amy, které je, jakožto nezletilé, souzeno zachránit svět. Virus je aplikován, ale chuť na krev nepřichází. Dívka nemutuje v příšeru, dokonce ani její exkrementy nesvětélkují! Ona je totiž Dokonalá, ta, která žije po tisíciletí, Amy Neznámá, Dívka Odnikud.
                Jenže co nikdo nečekal, objektům se podařilo uniknout a rozhodně se nijak nesnaží skrýt svůj apetit. Takže popadněte prkna a hřebíky a zatlučte okna. Ale stejně to je k ničemu, protože oni jsou všude. A pomoc nečekejte; vláda zkolabovala, armáda je mrtvá a po tom, co zbytek světa uvrhl Ameriku do karantény, na ni ještě hodí atomovku. Slza, šáteček a mávat. A tak pěkně to nejprve znělo! Chtěli totiž jenom vytvořit lék, který by polepšil imunitu a prodloužil věk.
                Ale někoho se přeci jen podaří zachránit. Děti. Plno dětí. A tak nová generace odhodlaných jinochů může směle žít v Kolonii, domovu obehnaném betonovou Zdí. Ale neustálý stres a život uvnitř Zdí může být frustrující. Především, když se objeví dívenka stará století. Viráci si jí nevšímají a do Kolonie zanese vlnu úžasu, ale i obav a děsu. Stačí několik krvavých útoků čmoudů a panika je na světě. A dav pod tlakem dělá neplechu, to víme. Proto nezbývá malé skupince odhodlanců nic než sbalit batohy a utéct, aby je šílený dav neubil.
                V té dívce něco je.
                Čip.

                Čip, který neustále kontroluje její tělesné funkce. Dlouhé století. Ale skutečně stojí dlouhá cesta z Kalifornie do Colorada za ten risk? Co když dojdou k cíly a zjistí, že to bylo zbytečné. A je vůbec nějaký cíl?
                Já vím, zase to zní hrozně. Ale to je tím sarkasmem. Děj je vskutku velice "originální", ale věřte mi, nedáte to z ruky. Kdekoho odradí 700 stran, aniž by o knihu pohledem zavadil a já sama byla na vážkách, ale nakonec mě metalický přebal přemohl (Nesuď knihu podle obalu! Jo jo.).
                Je samozřejmé, že v tak rozsáhlém románu se nejde ubránit "nudným" částem, jako tomu je u Kinga (s jehož "Svědectvím" je "Přechod" srovnávaný a vlastně je to pravda). Ale musím vás vyvést z omylu. Nejde knihu narvat akcí bez záminky, pochopitelně. A i když je v textu spousta rozhovorů, popisů a vysvětlování nebo líčení každodenních starostí života, nudit se nebudete. Navíc se tu vyskytuje několik ústředních postav, tudíž nesledujete osud jednoho člověka, ale hned tuctu. A to jsou jenom ty "hlavní" postavy. Ale nemusíte se bát, že se ve jménech budete ztrácet, protože Cronin nezanedbává ani jeden charakter, naopak má jejich zvyky dokonale pod palcem, psychologie je úžasná, věnuje se jejich rodinnému životu, pár slov ztratí o rodičích postav, věnuje se týmovému duchu a citům, vztahům a také temným stránkám, které jednotlivci raději drží hluboko v sobě. Především však mají stále kam spět. Nejsou nudní ani předvídatelní, myslí podle dané situace, cítí bolest a psychicky vyspívají a mění se. A to všechno s takovou grácií, že se místnost okolo vás rozpadne a nahradí ji zdevastovaná země a válečná vřava vás přímo strhne. Málokdy se mi stává, aby mě něco vtáhlo do děje natolik, aby se mi zaklapnutí knihy protivilo a návrat do reality mě rozčiloval. Ale "Přechod" to dokázal. Postavy jsou reálné a šílené boje skutečné. Jenom jedna jediná scéna mě o své skutečnosti nepřesvědčila (Jde o útěk z Azylu, který připomínal špatný western.).
                Že se vám to pořád nezdá? A co říkáte na několik dějových os? Často se stává, že se pohled vypravěče jednoduše přepne do deníkových zápisků, vzpomínek jakési Tety nebo se posuneme v ději pomocí emailů. Autor tím tak ladně vyřešil dějovou osnovu, která není nijak moc důležitá, ale bez které by to stejně nešlo.
                Kniha rozhodně není nic pro slečinky a upíři jsou skuteční, nejsou to mazánci a několikrát mě z toho až mrazilo po zádech. Děj je strhující a vyvážený. Navíc má tato kniha něco neuvěřitelného. Jde o příběh z apokalyptického světa, je to drsná jízda a zvraty přicházejí jeden za druhým, takže by nikdo nemohl čekat lásku. Ale ta tu je. Skrývá se mezi řádky a nejde o lásku mezi postavami. Jde o lásku autora ke knize. Již z prvních stran je cítit ta neuvěřitelná něha, se kterou je kniha napsána.
                A jestli mě něco skutečně bolí a rozčiluje tak regál, kde je "Přechod" v knihkupectví umístěný. Skutečně mi rve srdce, když ho vidím vedle titulů jako "Stmívání" "Upíří deníky" "Ghost girl" "Škola noci" a podobných "skvostů".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | Web | 7. dubna 2011 v 19:34 | Reagovat

jsem na tu knihu dost zvědavá, četla jsem několik protichůdných recenzí. Jen si musím počkat do léta na narozeniny:-( Kniha si zatím lebedí schovaná v krabici;)

2 Kaori Kaori | Web | 7. dubna 2011 v 20:30 | Reagovat

Dragita: Rozhodně se máš na co těšit! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama