_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Život a daň Prolog

26. února 2011 v 20:24 | Kaori |  Život a daň
Tak fajn, definitivní rozhodnutí. Jdu do toho.
Včera jsem si zase jen tak psala tuhle "dračí povídku" a zjistila, že ty postavy jsou živé. Původně to mělo být jen tak, abych zabila čas, nic velkého. A ani teď od té povídky nic nečekám - a vy byste neměli také - ale ty postavy jsou skutečné, chápete to?! Proto jim musím dát prostor k žití. Takže vám tímto představuji svůj nový příběh.
Ale jak říkám - hlavně v klidu, jo?

Někteří z vás už to četli (ehem, díky za věrnost, Kláro x3), ale i tak jsem tu všechno smazala a začínám znova. Některé části jsem ještě trochu obměnila a dobrousila. Takže dobrou chuť, první kapitolu přidám brzy, ale nečekejte, že tu povídku budu sypat z rukávu jako podfukáři karty. Je to docela složitý, popsat pocity chlapce, který se objeví v budoucnosti tak, aby nebyl ukňouránek, ale ani hrdina xDD

(Jo, je to Adam. A jo, je to kekel xDD Kreslila jsem to, když jsem vymýšlela název a moc se tomu nevěnovala, jenom jsem čmárala, zabralo to sotva dvacet minut a je to vidět. Anatomie je hnus a nemá to ani šupiny. A vypadá to jak radioaktivní spratek, ale nevadí, já to dopiluju xD)

Prolog

Seděl opřený o zeď v malé místnosti a pohled upíral na pár kovových boxů před ním. Přemýšlel nad tím, jestli to, co dělá, je správná věc, jestli to není proti přírodě, samotným zákonům Vesmíru...
Ať cokoliv, rozhodně to nebylo přirozené. Nebylo přirozené tu nechat své přátele, domov, rodinu. Všechno. Ale co je vůbec správné a co ne? A jak by to mohl posoudit mladý člověk, který má optimistické vyhlídky do života plného slunných chvílí? Ale co když se do něho vloudí chyba? Co když se stane něco špatného a slunce zmizí za mrakem? Co potom?
Nevěděl. Ani on, ani nikdo jiný.
Rozhodl se, že ať už udělá cokoliv, bude věřit, že je to správné. Protože kdyby si připouštěl vlastní chyby a soudil se za ně, zešílel by. Takhle alespoň nebude mít výčitky. Rozhodně ne tak velké.
Ale ano, bylo to správné. Věděl, že udělají něco, co bude stát za to. Něco, díky čemuž se stanou součástí učebnicové historie, ačkoliv nikdy netoužil po ničem jiném, než obyčejném životě na pokraji velkoměsta. Mít tak vlastní dům někde v klidné příměstské čtvrti s rychlým spojem do centra. To by se mu líbilo.
"Pořád nad tím přemýšlíš?"
Dívčí hlas přetrhl tok jeho myšlenek a on trhl hlavou směrem ke dveřím. Stála tam vysoká hnědovláska a lehce se usmívala, vlasy stažené do culíku a na sobě kalhoty a mikinu.
"Ty snad ne?" pohlédl na ni s údivem.
"To ano," zamyslela se, "ale nedovoluji, aby mi to ochromilo mozek. Nic s tím neuděláme, už dávno jsme se rozhodli a teď to zpět vzít nejde, tak proč se tím zbytečně zatěžovat, když nám život protéká mezi prsty?" Přešla k němu a natáhla ruce.
"Nemluv tak pesimisticky," zamračil se, chytil její ruce a nechal se vytáhnout na nohy.
"Jsem taková," zašklebila se a vyšla z místnosti. On ji následoval hned po tom, co vrhl poslední nedůvěřivý pohled na boxy, které se mu tiše vysmívaly svou ocelovou tváří.


"Kennethe?"
Ten jemný hlas ho opět vytrhl z přemýšlení. Už tomu byl měsíc, co se tento rozhovor udál a on pořád musel přemýšlet nad tím, zdali je jejich volba správná.
"Hn?"
"Mám strach," svěřila se dívka a smutně se usmála.
Vzal její tvář do dlaní a povzbudivě se usmál. "Bude to v pořádku, věříš mi?"
"Ano," přikývla.
"To je správně. A věříš i svému otci?"
"Ano."
"Tak čeho se bojíš, to on na nás bude dávat pozor."
"Já vím," povzdechla si a přitiskla se mu k hrudi.
"Tak co řešíš, čume?"
Dívka se odtáhla. "Vlastně se mi nikdy moc nelíbilo oslovení čume, ale teď mi to připadá docela uklidňující," zamračila se.
Kenneth se zasmál. "Tak proč jsi to neřekla dříve, maličká Alice?"
Dívka po něm hodila zuřivý pohled při narážce na její výšku, ale vzápětí se oba zasmáli nervózním smíchem. Kdyby nebyli v tak tíživé situaci, smáli by se na celé kolo, ale to teď rozhodně nehrozilo.
Ozvalo se ťukání na dveře a do místnosti vešel muž v dlouhém bílém plášti a zápisníkem v ruce. "Je čas," řekl pouze a zase odešel.
"Měli bychom jít." Dívka přikývla a vzala chlapce za ruku, společně přešli chodbu a vešli do místnosti s boxy.
Oba byly otevřené a Kenneth se zamračil, když si uvědomil, že až moc připomínají rakev. Všude bylo plno vědců, počítačů a kabelů, které tu předtím nebyly a jemu se to líbilo čím dál méně. Skutečně neudělal chybu?
"Tak jo, všichni na svá místa, kdo tu být nemusí, ať odejde!" zavelel jeden postarší muž. Na jeho příkaz se tu až na několik jedinců vylidnilo.
"Proč tu není táta?" zeptala se muže Alice.
"Nechtěl u toho být," odsekl stroze vědec a pobídl je, ať si sundají župany, které na sobě do té doby měli. Oba je odložili na věšáky a rázem se ocitli nazí. Ani jednomu to nevadilo. Vlastně si to ani neuvědomovali, jak byli celí nervózní a napjatí.
Došli k ležícím boxům, které až na několik řemínků byly absolutně prázdné. Kenneth si je nedůvěřivě měřil.
"Vlezte si dovnitř." Snad to byl ten nepříjemně panovačný hlas nebo pocit, že je to krok do neznáma, každopádně se Kennethovi zamotala hlava a žaludek udělal kotrmelec. Cítil, jak mu Alice vyděšeně stiskla ruku.
Když na ni pohlédl, viděl strachy zkřivenou tvář a vytřeštěné oči zírající na rakve před nimi byly plné slz. Objal ji.
"Bude to v pořádku. Buď silná, ano."
"Bojím se."
"Nebude to bolet, slibuji," zašeptal a z myšlenky, že jsou jeho slova lež, se mu sevřelo hrdlo.
Jenom tiše přikývla.
"Setkáme se v budoucnosti." Políbil ji na čelo a jemně postrčil k boxu. Napodobil její pohyb a sám si lehnul do druhého. Kov ho nepříjemně studil do zad a před očima se objevily mžitky. Určitě to nebyla chyba? Skutečně je to správné rozhodnutí?
Sklonilo se nad nimi pár vědců, kteří jim pásky připoutaly nohy, ruce a hruď. Na hlavy nasadily nějaké kovové zařízení, které připomínalo helmu, ale nepříjemně hučelo. Připadal si, jako kdyby ho zavírali na psychiatrii a měl chuť křičet.
"Tak jo. Teď se zavřou víka a následně začne stav zmražení. Nebude to trvat dlouho, jenom pouhou vteřinu. Ničeho se nebojte a klidně ležte. Boxy jsou vybavené zařízením, které bude neustále udržovat stálou teplotu, ať se děje co se děje. A pak, že perpetum mobile neexistuje!" Vědec se hořce zasmál, ale i tak věnoval dvojici povzbudivý úsměv. Snad mu došlo, v jakém rozpoložení se ti dva nacházejí, a vžil se do jejich situace.
Kenneth už všechny ty věci slyšel, věděl přesně, jak to zařízení funguje, ale i tak bylo uklidňující to slyšet.
"Hodně štěstí," řekl naposledy muž v bílém kabátě a odstoupil. Dveře boxu se samy automaticky zavřely.
Ještě než mladíka uvěznily v ledovém sevření, vrhl poslední pohled na dívku. Upírala na něho vytřeštěný pohled plný obav, strachu a zoufalství a z očí se jí řinuly slzy. V tu chvíli mu došlo, že tohle mohlo být naposled, co ji viděl. Dech se mu změnil na sípání a bezmoc se okamžitě zmocnila celého těla. Několikrát sebou škubnul, ale řemeny byly moc silně utažené.
Vnitřek boxu byl lehce modře osvícený, ale nevěděl, odkud to světlo jde. Před obličejem měl malé okénko, kterým viděl, jak vědec-vrah ukázal zdvižený palec na někoho, jehož identita mu zůstane navždy utajená.
Rakev začala podezřele hučet a uslyšel, jak se někde otevřely jakési chlopně. Pomalu se do jeho těla vtíral chlad, ale nebyla to jenom bezmoc a zoufalství?
Náhle na jeho hlavu a nohy unikla za šíleného řevu pára, která byla tak mrazivá, až měl pocit, že se mu zastaví srdce.
Skutečně neudělal chy-






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yuuri xP Yuuri xP | Web | 27. února 2011 v 11:41 | Reagovat

Ono to žije! xDD

2 Kaori Kaori | Web | 27. února 2011 v 14:00 | Reagovat

Yuuri: *vytahuje toaleťák* Je potřeba tě zničit -.-"

3 Awia Awia | Web | 1. března 2011 v 22:26 | Reagovat

Tak já sem zajdu, abych konečně pokročila k první kapitole a dozvím se, že jsi to smazala. Dobrá ... klid, zhlubka dýchat. Nevím, kdo je Adam, každopádně obrázek dobrý. A teď šup, první kapitolu. Názor napíšu, až potom. Teď upřímně nevím, co očekávat.

4 Klára Klára | Web | 2. března 2011 v 19:47 | Reagovat

Nevadí xD přeorientuju se na nově zaktualizovanou verzi xDD stále si stojím za tím, že nápad na tuhle povídku mě hodně zaujal, takže se (opět xD) těším na první kapitolu x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama