_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Cujo

3. dubna 2011 v 19:44 | Kaori |  Knihy

Brett stál nehybně na dvoře. Poprvé v životě se zmítal v těžkých duševních a citových zmatcích. Po chvíli začal hledat Cuja za stodolou. Tiše ho volal. Rodiče ještě spali a on věděl, jak se zvuk nese ranní mlhou. Cuja nikde nenašel... a to bylo jen dobře.

Autor: Stephen King
Název: Cujo
Originální název: Cujo
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - BETA, 2009
Žánr: horor, thriller

Cujo nechtěl být nikdy fujpsem. Jediné, co chtěl, bylo být se svou rodinou. Být jim přítelem a položit za ně život, bylo by to nutné, tak je měl rád. Jenže měl rád i zajíce. Zbožňoval, když se za nimi mohl hnát. Ale jak pekelně se mu to vymstilo, když ho to ošklivé blanité zvíře v té jeskyni kouslo do čumáku. Tak bolestivě! A několik dnů poté se cítil mizerně. Chtěl krev a vnitřnost a bolela ho hlava a vůbec se cítil jako fujpes. Nevěděl totiž, že se jeho nervová soustava rozpadá... Nebo za to snad může Frank Dodd, jehož vražedný a násilný duch se vrátil ze záhrobí?
Ať je to tak nebo tak, jádro pudla bernardýna je v tom, že Cujo ve vzteklý až praští a při pohledu na jeho navztekané a vysmívající se oči by s panickým křikem utekl i Srstka.
Ani si nedovedete představit, jak dlouho jsem se za touhle knihou honila! V knihovně byla věčně vypůjčená a v knihkupectví jsem se nemohla rozhodnout, jestli Cuja, nebo Carrie, takže jsem si nakonec koupila něco úplně jiného (třeba mangu, které teď už nemám, kam dávat).
Nicméně se mi poštěstilo a já ho v knihovně vyhmátla. Abych byla upřímná, už jsem měla absťák z toho, že se mi poslední dobou žádná kingovina nedostala do rukou (Sice mám rok na poličce To, ale moc se mi do toho nechce, protože více jak dvě třetiny budou určitě nuda a u To jsou dvě třetiny sakra vysoký číslo stránek.). Každopádně jsem si pěkně početla, posmutnila, povztekala, politovala a popřemýšlela a všichni jsme šťastní.

Je těžké hodnotit negativně knihu od autora, kterého máte rádi. Vím moc dobře, co od něho můžu očekávat a co ne. Vím, kde jsou slabé stránky, ale kvůli těm jeho díla rozhodně nečtu. Z paměti si nevzpomínám na jedinou knihu, která by se mi od něho nelíbila. Možná mě nudily některé jeho povídky, ale rozhodně jsem žádnou z nich nezavrhla jako odpad. Spousta lidí by mohla bez okolků prohlásit, že je to nuda, že se více jak tři čtvrtiny knihy nic neděje, jenom nudně popisuje, a velké finále se odehrává sotva na deseti stránkách, kdy se všechno semele tak, že si toho sotva člověk všimne. Zkritizují to a zavrhnou a já s tím nic nenadělám, protože oni mají pravdu.
King skutečně věnuje mnoho stran k popsání a zasvěcení čtenáře do běhu rodin, jejichž osudy se budou dále vzájemně a náhodně proplétat. Představí nám jejich život, povolání, minulost, ne zcela idylické, ale přesto harmonické vztahy a nezůstane jenom v uzavřeném rodinném kruhu, ale pokračuje i k sousedům a zaměstnavatelům. Všechno nám to dokonale přiblíží a zahrne nás samotné do jejich života, aby vzápětí mohl celou scenérií zbortit krví a tajemnem, ze kterého se nám rozklepou kolena.
A Ani v Cujovi tomu není jinak. Opět tu máme rodinu s dítětem, menší rodinný nešvár, tajemné místo, bubáka ve skříni, spoustu blbých náhod, jasnou nepřízeň osudu a místo, které vás drží nebo neoblomně přitahuje k sobě. Znám to všechno, ale zatím mě to ještě neomrzelo.
Ve spoustě recenzí se zdržuji popisováním hlavních hrdinů; co mi na nich vadilo, kde bych jim jednu třískla, a že nakonec vlastně zas až tak uvěřitelní nejsou, nebo jsou, ale v běžném životě by to daleko nedotáhli. Tady to dělat nebudu. Zaprvé je tu charakterů k rozebírání hromada a zadruhé je to King! On je mistrem ve vykreslování psychických stavů, myšlení a činů. Obě rodiny i prostředí, ve kterém žijí, jsou tak dokonale nasimulované, až mám strach, že se na prahu dveří za chvíli objeví Cujo s pěnou u tlamy.
Někteří lidé nedokážou pochopit, co mě na kingových knihách tolik bere a když řeknu, že mě tolik berou právě ty nudné popisy a vykreslování charakterů, nechápou to. Samozřejmě, že čeho je moc, toho je příliš (proto se mi nechce do To), ale vzít do rukou knihu a vědět, že ty postavy mohou existovat jako skuteční lidé, je husí kůži nahánějící samo o sobě. A právě díky té psychologii a šílenosti některých postav nás King nutí, abychom s napjetím a strachem pomalu otočili na další stranu. Nemluvím o vlastním strachu, ale strachu o postavy, které v knize prožívají peklo, natolik vás jejich lidskost strhne. A to, že jsem se teď bála navíc o psa, o autorově umu také něco dokazuje.
Napsat dílo, ve kterém teče krev proudem, není nic složitého a vidíme to dnes a denně všude - jak v knihách, tak filmech či internetu. Ale napsat něco, kde vám bude trnout v zátylku kvůli tomu, že nevíte, co očekávat a ještě to natáhnout tak, aby se to proměnilo v citové vydírání vás i postav, to už je něco. King je jednoduše sadista a Cujo je výborná počtená (Dokonce i navzdory tomu, v jakém období ho autor psal.).
Sice bych tuto knihu nezařadila mezi jeho špičky, ale rozhodně má plus za to, že to není žádná pro Kinga tak typická bichle, která jenom natahuje čas. Je to sice jenom prostoduchý příběh o ženě a dítěti uvězněných v autě, které terorizuje vzteklý pes, avšak King z toho udělal skvělé drama. Navíc se ve spoustě jeho knih nevysvětlí, co se vlastně děje. Protože se nad tím dá mávnout rukou s tím, že nadpřirozeno se prostě vysvětlit nedá. Ale tady bude čtenář i po dočtení knihy váhat, jestli se v té jeskyni skutečně ukrývá Zlo, nebo jenom hloupí, vzteklí netopíři...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože King je mé numero uno a zajímalo mě, jak vyvedl pocity psa.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Krutá realita
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Chcípni!
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Radši s nikým! xD Ale je pravda, že u Kinga se člověk může ztotožnit téměř s každou postavou, protože jsou všechny tak uvěřitelné. Rozhodně ne bezchybné a v tom to je. Člověk by se u Kinga ztotožnil i s hypochondrem.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Cujovo počínání a jeho pocity. Nechápu, jak někdo může rozebrat psychologii psa.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Je to nejsprostší kniha od Kinga. Nadávalo se v ní pořád. Chápu, že když na vás vyjede vzteklý pes, tak se moc nesmějete, ale občas už to bylo moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 3. dubna 2011 v 20:40 | Reagovat

Cuja jsem měla jenom staženýho z netu a nezvládla jsem ho přečíst právě proto, že jsem ho nedržela v ruce T^T Musím si ho sakra už pujčit!
To... Hmm, To jsem četla a můžu říct, že jsem zklamaná nebyla. Sice jsem To pravda četla na dvě etapy, ale nakonec jsem si říkala "Proč vlastně?" protože i tak to bylo skvělý.
Je fakt, že King popisuje, ale já ty jeho popisy naprosto žeru, protože nudný rozhodně nejsou *V*. Už jsem narazila na nudný popisy a můžu říct, že King... je prostě mistr... *povzdech*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama