_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Suzanne Collins - Hunger Games: Aréna smrti

20. května 2011 v 7:39 | Kaori |  Knihy

Autor: Suzanne Collinsová
Název: Aréna smrti
Originální název: Hunger games
Nakladatelství: Fragment, 2010

Severní Amerika již není to, co bývala. Vlastně není vůbec. Na jejím místě vyrostl stát Panem, který se skládá z dvanácti Krajů a skvostného hlavního města - Kapitolu. Kdysi bylo Krajů třináct. A právě tomu třináctému se nelíbil nastolený režim a povstal proti Kapitolu. Jenže neměl šanci - vždyť je to Třináctý Kraj! Třináctka je fakt číslo smůly a Kraj lehl popelem. Vzpoura byla potlačena a jako upomínku sestrojil Kapitol Hladové hry, které se odehrávají každý rok. Z každého Kraje se vybere chlapec a dívka ve věku 12-18 let a společně proti sobě musí bojovat na život a na smrt. Je to zvrácená televizní show, u které se velmoži z bohatého Kapitolu náramně baví a prostým lidem z chudých Krajů ukazuje, že jsou pouhými loutkami, které může hlavní město v okamžiku rozdrtit, přesně tak, jako Třináctý Kraj.
Katniss žije v tom nejvíce opovrhovaném Kraji a když na Den Sklizně vylosují její milovanou sestřičku, okamžitě se nabízí jako náhradnice. Od jedenácti musí živit svou matku a sestru a nikdy by nedovolila, aby se jí něco stalo. Její čin je pokládán za velké hrdinství a diváci již teď vědí, že sázkou na ni neprodělají. Protože zatímco se prostí občané klepou strachy, zbohatlíci s nadšením uzavírají sázky o to, které z dětí vyhraje. Nebo také o to, kdo z nich skončí první s kudlou v zádech... Za chlapce je vybrán Peeta, pekařův syn. Katniss se v té chvíli zhrozí, protože vybrali toho nejméně vhodného chlapce. Katniss totiž nemá ráda, když někomu něco dluží. A ona dluží Peetovi skutečně hodně. Kdysi dávno jí daroval totiž chleba.
Prvně jsem tu knihu úplně přehlídla. Děti, co se řežou? Ne, díky. Ale reklamu měla kniha velkou, ohlasy na ní byly z drtivé většiny kladné, a když jsem se dozvěděla, že podle toho bude i film, už jsem neváhala. Docela dost jsem od toho očekávala, vždyť je to jedna z nejprodávanějších sérií světa. A po dočtení nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale taky nejsem kdovíjak odvařená z běsnících špuntů. Bez debat však kniha patří k těm dobrým kouskům.
Katniss není tak úplně typická hrdinka. Není vůbec bezstarostná, není vlezlá ani ufňukaná, nehraje si na hrdinu a nemetá okolo sebe hustohlášky. Sice mi zrovna nepřirostla k srdci, ale sympatická je natolik, že si tu hlavní roli zaslouží. Díky vyprávění v ich formě a přítomném času má čtenář přímý náhled do situace v dívčině podání a často se toho děje tolik, že je ten příval informací a myšlenek nad síly stíhání. Kniha má skvělý rozjezd a těch několik stran, které jsou plné popisování Dvanáctého Kraje, a následného přesunu do Kapitolu skvěle vykresluje svět, ve kterém každý přežitý den znamená skromné vítězství. Trochu jsem se bála, že popis výcviku a veškeré parádění před vstupem do Arény bude nudné, ale nebylo. Jakmile se jedna činnost/situace začínala okoukávat, hbitě ji nahradila nová a já se měla zase na co těšit.

Takto dynamicky děj plynul i v samotné Aréně. Lov střídaly myšlenky, které se ve vteřině změnily v boj o přežití a následný sběr plodů. Nikde nic nevázlo a pořád se něco dělo a to i v situacích, kdy Katniss bloudila celé dny po lese. Zapomněla jsem se zmínit, že slovem Aréna není myšleno gladiátorské koloseum. Aréna je ohromná plocha, kde lze nalézt smrt v objetí jak mrazu, tak i pusté pouště, je jenom na tvůrcích her, jak se rozhodnou naložit se životy dětí.
To, že se v knize neustále něco děje ústí v myšlenku, že to všechno musí vypadat strojeně, ale já takový pocit neměla. Několikrát sice nenápadně zapracovala tetička Strašná Náhoda, ale rozhodně to nijak neničilo můj dojem z příběhu. I když je pravda, že se Katniss až moc často nacházela v situacích, ze kterých by člověk těžko vyvázl tak vysmátý, jako ona, rozumně - téměř bez škrábnutí. S postupem knihy se totiž setkání s jinými splátci stupňovalo natolik, aby každý únik byl o něco neuvěřitelnější než ten předchozí a aby ji čtenář o to více obdivoval. A když už nezbývalo moc soutěžících, vykvetl před Katniss dáreček v podobě fialovějící nohy nebo smečky fakt děsivých mutantů.
Trochu mi vadilo to jasné rozdělení na "dobré" a "hrozně špatné". Čekala jsem, že Collinsová zahraje alespoň trochu na city v pravém americkém stylu a nechá přežít někoho, kdo Katniss přirostl k srdci, aby se museli navzájem pobít. Ale to ne. Když už se na obzoru rýsuje nějaká "kladná" postava, okamžitě ji zabije ó velký záporák, aby člověk věděl, kdo je tu ten zlý a prohnaný a Katniss ta svatá, která nepřeje nikomu nic zlého. Přitom jsou všechny děti ve stejné situaci a vůbec k tomu není důvod. Ale jestli něco nezklamalo, tak úžasný, růžovoučký konec. Ten už americký je. Fakt se těším na film, až v této scéně budou odletovat růžové jiskřičky, ano, na to se klepu nedočkavostí...
Ale stěžovat si na to nemůžu - vždyť jsem se od té knihy nemohla odlepit! Nebylo to tak napínavé, až by mi z toho praskaly nervy, ale jednoduše jsem potřebovala vědět, co se bude dít a na čem Katniss vlastně je. Ale musím přiznat, že konec knihy byl až moc dlouhý a klidně se dal zúžit na polovinu. Protože čím více se blížil konec, tím utahanější to bylo a ani velké finále to nezachránilo.
Samotný fakt, že je Aréna poseta kamerami, které vás živě vysílají do celého Panemu a vědomí, že vás vaše rodina jistojistě uvidí umírat, je husí kůži nahánějící sám o sobě. Jenže Aréna je uměle vytvořený ekosystém, a když si tvůrci usmyslí, že je průběh her pomalý a nudný, jednoduše založí požár, nebo přivolají bouři a show je zase o něco zábavnější. Ale aby to nebylo až tak moc nefér, mají soutěžící šanci získat nějaké dary od sponzorů. Jenže pro to, aby Katniss něco dostala, je třeba se bohatcům zalíbit. A to v jejím případě není zrovna nejsnazší, když i při naprostém uvolnění obličejových svalů vypadá, že vám potají bude čekat pod postelí, aby na vás mohla o půlnoci pořádně bafnout.
Má štěstí, že její situaci zachraňuje Peeta, který před hrami sehrál skutečně působivé divadélko. A to ostatně i během nich. Jenže co když to nebylo divadlo a on skutečně ke Katniss něco cítí? Je možný, aby v ní neviděl jenom soka? Kdo ví. Já ne. Pokud jde totiž o Peetu, celou dobu jsem nevěděla, na čem jsem. Možná za to mohly i Katnissiny pocity, každopádně jsem si ho neoblíbila a jeho hopsání z jedné role do druhé jsem měla chuť zastavit dobře mířenou pěstí do tváře. Ale musím mu nechat, že některé jeho tahy byly hodně dobré. Určitě to bylo oživení, na rozdíl od Katniss, kterou za celou dobu nenapadla jediná prohnaná myšlenka. Pořád byla pěkně zalezlá ve stromě a celé intrikaření nechala na Peetovy, který se skutečně vyřádil.
Když už jsem u těch postav, musím si postěžovat na jejich jednotvárnost. Možná se to bije s tím, co jsem právě napsala, jenže když Peeta zrovna nehrál dovadlo, byl nijaký. Stejně tak i Katniss (I když nějakou svoji rovinu stanovenou měla.) a o ostatních dvaadvaceti splátcích radši ani psát nebudu. Je jasné, že zažívali strach, zuřivost, zklamání, radost a těžké chvíle hladovění, jenže jakmile vypjatá situace skončila, všechny emoce zajely hluboko pod povrch a nic nenasvědčovalo tomu, že kdy vůbec existovaly, nebo že jsou součástí osobnosti. Takže dívka poctěna přezdívkou Liška je mazaná jen pro to, že ji tak Katniss pojmenovala a že sem tam někomu šlohne jídlo. I když, musí se nechat, že Cetkie a Haymitch se mi líbili, stejně tak i lidé ve Dvanáctém Kraji, snad jim bude v druhém díle věnováno více prostoru.
Trochu jsem se bála, že se v ději bude vyskytovat hodně brutálních scén, ve kterých se budou vyžívat hlavně profesionální splátci (korby z 1-4 Kraje, pro které je účast ve Hrách ctí a kteří na ně trénují celý život) a že to bude hraničit až s nechutností, aby si měl čtenář v čem chrochtat (Slýchávám to často - holčičky prý milují, když jejich hrdina trpí.). Naštěstí se Collinsová drží toho, že všechno popisuje očima Katniss. Takže když někdo zemře, je to tak, jak to jednoduše je. Žádné přikrášlení, žádné bolestné umírání ani vymýšlení kuriózního způsobu vraždy. Silné emoce jsou tam, kde být mají, a hysterický jekot se nekoná. Sláva.
A to, jak Katniss vidí svět samotný, není nic růžového. Mimo Arénu totiž žila v nepředstavitelné bídě, kde chudí měli jistotu, že bezpečně zemřou hlady a bohatí se nad ně bez ostychu povyšovali. Myslím, že takoví lidé nemají co ztratit a fakt, že když udělají něco proti zákonům, zabijí je rychle, je lepší než dlouhé umírání bídou. Proto by nebyl takový problém opět povstat proti Kapitolu a svrhnout tu totalitu přetloustlých maškarád.
Ne, místo toho si každý hledí svého a radši šoupe nohama. Ani žádné rebelie či tajné spiknutí se nekoná. A ne, Katnissino odvážné prolézání dírou v plotě a pobíhání po lese skutečně jako rebelie neberu. Lidi ze sebe neradi dělají poslušný dobytek, obzvlášť pokud nemají denně co jíst, proto si nemyslím, že by nadvláda Kapitolu byla až tak mlčenlivě přijata. Ale kdo ví, co nám přinesou další díly...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama