_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Ještě než umřu

8. června 2011 v 23:01 | Kaori |  Recenze
(Byla jsem rozhodnutá sem už žádnou recenzi nedát a všechny si je pěkně syslit až na web, ale s touto knihou si nedokážu pomoct. Je to něco, co za to přečtení doopravdy stojí.)

Autor: Jenny Downhamová
Název: Ještě než umřu
Originální název: Before I die
Nakladatelství: Eroika, 2010


Tessa Scottová by za svůj život chtěla vyzkoušet plno rozmarných a bláznivých věcí. Chce zažít nezávazný sex, zdrogovat se, porušit v jednom dni zákon co nejvíce to bude možné... Jsou to přání typického puberťáka, kterými si musí projít každý. Jenže pro Tessu její seznam znamená hodně a na jeho splnění nemá tolik času, jako její vrstevníci; rakovina totiž její tělo prolézá skrznaskrz jako červ sýrem.
Tessa ví, že nikdy nedostuduje, nebude žít samostatně, nikdy si nepochová miminko své kamarádky a nebude vozit své děti ze školy, přesto se neutápí v nekonečné sebelítosti, a i když mívá nálady, kdy zuří a obviňuje za svou nemoc celý svět, bere svou situaci s nadhledem, zbytečně nehrotí to, že umírá a naopak se ze zbývajících dnů snaží dostat maximum.
A právě to dělá knihu tak výjimečnou a krásnou. Hrdinka není ufňukaná, ale ani zbytečně flegmatická. Je jednoduše smířená se svým osudem.
Je pravda, že zhruba první polovinu knihy mě neuvěřitelně rozčilovala, protože se většinou jenom vztekala a byla protivná na všechny, kteří se jí snažili pomoct nebo ji ochraňovat. Často propadala nepředvídatelným výbuchům agrese, dupala a ničila, aby se v zápětí složila a byla za umírající chudinku. Nemluvě o tom, jak je její seznam sobecká a parchantoidní záležitost. Nijak zvlášť mi k srdci nepřirostla, ani když se to zlepšilo, ale musím říct, že mi Tessa připadala neuvěřitelně živá. Její náladovost zcela chápu a střídání emocí bylo absolutně nenucené a zcela věruhodné.
Mezitím, co se snaží splnit všechny položky svého seznamu, se čtenáři naskytuje úžasný pohled do jejího rozporuplného nitra, které je jak smířené, tak i plné nadějí, a možnost prožívat s dívkou její city, něhu, přátelství, lásku, ale i zoufalost a nicotnost. Není to příběh o politováníhodném osudu jednoho teenagera, ale o radosti, kterou člověk ze života může mít.


Tesse s jejím seznamem pomáhá nejlepší kamarádka Zoey, kterou jsem si okamžitě oblíbila. Vidí věci tak, jak jsou a rozhodně svou kamarádku nijak nelituje. Naopak jí vlévá krev do žil a když je to třeba, tak ji i pořádně nakopne. Občas jsem sice nechápala ty hádky mezi nimi, kdy si pomalu nadávaly do krav a vzápětí se nadšeně objímaly, ale je lepší to nechat. Zprvu byla ona tím, kdo obě nahnal do průšvihu, ale postupem knihy Zoey dospěje a stane se zodpovědnou. A kupodivu i Tessa projde vývojem a jak byla ze začátku rozmazlená a sobecká, stane se z ní - navzdory všem nepřízním - vyrovnaná dívka.
Dále je tu soused od vedle, Adam, který kupodivu není mimořádně krásný ani namakaný a už vůbec princ na bílém koni. A i když je jeho příběh hodně sentimentální a rozpačitý, je prostě svůj, ale pravda je, že jeho osobnost mi vedle Tess a Zoey připadala trochu udupaná.
Jako poslední bych chtěla zmínit Tessiny rodiče, kteří v celé knize působí tak trochu jako pěst na oko. Pasáže, kdy byli vážní a starostlivý, na dně ze své dcery a plní strachů, ale i nadějí na vyléčení, byly pěkné, ale když jsem potom četla, jak se máma s tátou honí okolo stolu a strkají si prachovku mezi nohy a do výstřihu, musela jsem jenom kroutit hlavou. Asi jenom kopec srandy, který jsem nepochopila, škoda.
Taky jsem se často nemohla zbavit pocitu, že anglická mládež je plná spratků. Protože ať už Tessa narazila na kohokoliv, nebyl pro něho sex, drogy (& Rock 'n' Roll) žádný problém. Všude to byla samá tráva, houby, sem tam krádež a projížďka károu bez papírů. Myslím, že už chápu smysl vzniku pořadu "Nejpřísnější rodiče na světě".
Začíst se nebyl vůbec žádný problém - takto čtivou knihu jsem v rukou dlouho nedržela, ale i přes to na mě první polovina knihy působila neuceleným rázem. Pořád mi tam něco chybělo a měla jsem k dispozici úzký rozhled do života a srdcí lidí v Tessiině blízkosti. Ale jakmile se přehoupla polovina, vše se změnilo. Příběh získal určitý směr a všechny emoce a city se na mě valily z každé stránky a to takovým způsobem, že mi to ani trochu nepřipadalo nudné nebo přehnané. Protože ať se v knize dělo cokoliv, všechno jsem to Downhamové sežrala i s navijákem. Všechny náležitosti života se krásně proplétaly v souvislý text, ve kterém mi nic nechybělo. Dokonce jsem si ke konci i tu Tessu oblíbila.
Již na začátku je jasné, jakým směrem bude děj směřovat a ne, rozhodně se nebude konat žádné zázračné vynalezení léku. Docela jsem se těšila na to, že si pobrečím, ale k mému překvapení jsem se po dočtení zmohla jen na tupé civění. Netvrdím, že mě konec nedostal - ten je absolutně krásně vystihnutý - ale asi nejsem typ, kterého takové situace dojímají. I když smutný to teda sakra bylo. Bála jsem se, že kniha zakončí násilně vyvolanou lavinou emocí právě proto, aby čtenáře dostala do kolen, ale to se nestalo. Styl psaní si to zachovalo až do absolutního konce a i zde jsem všem těm myšlenkám, slovům, vzpomínkám a citům věřila. Do jednoho.
Nebudu tvrdit, že mi tahle kniha změnila život, to určitě ne, k jistému zamyšlení mě však dovedla. Rozhodně je to ale dílo, které patří k tomu lepšímu, co YA žánr nabízí a které mi v hlavě bude ještě dlouho ležet a vím, že po něm kdykoliv a ráda zase sáhnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 19. června 2011 v 18:28 | Reagovat

Pokaždý, když čtu název tohohle nakladatelsví, tak mě napadne, jestli vydává prasárny a je to překlep, nebo je to schválně :D
Začínám si dělat seznam knížek, co chci. Mamku už pomalu vytáčím :D "Co chceš k osmnáctinám?" "Já nevim... fakt... no... knížky." "Do háje s knížkama! Něco pořádnýho!" :D Tuhle tam sice asi nezařadim, ale kdybych si ji někdy někde mohla půjčit, tak bych si ji možná přečetla. Ten nápad mě zaujal.

2 Kaori Kaori | Web | 19. června 2011 v 18:34 | Reagovat

Kadet: Prvně mi název toho nakladatelství taky nešel přes jazyk :D A já to mám podobně, jenže mě na narozeninách říkali, že mi žádnou knížku nekoupili, protože by to bylo trapný a neosobní :D Parchanti :D

3 Klára Klára | Web | 6. července 2011 v 10:41 | Reagovat

No tohle vypadá na další dobrej knižní úlovek:) ted o prázdninách mám konečně čas pořádně číst, takže děkuju za inspiraci, určitě si to přečtu :))

4 Taco Taco | E-mail | Web | 15. února 2012 v 15:08 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama