_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Knihy

Suzanne Collins - Hunger Games: Aréna smrti

20. května 2011 v 7:39 | Kaori

Autor: Suzanne Collinsová
Název: Aréna smrti
Originální název: Hunger games
Nakladatelství: Fragment, 2010

Severní Amerika již není to, co bývala. Vlastně není vůbec. Na jejím místě vyrostl stát Panem, který se skládá z dvanácti Krajů a skvostného hlavního města - Kapitolu. Kdysi bylo Krajů třináct. A právě tomu třináctému se nelíbil nastolený režim a povstal proti Kapitolu. Jenže neměl šanci - vždyť je to Třináctý Kraj! Třináctka je fakt číslo smůly a Kraj lehl popelem. Vzpoura byla potlačena a jako upomínku sestrojil Kapitol Hladové hry, které se odehrávají každý rok. Z každého Kraje se vybere chlapec a dívka ve věku 12-18 let a společně proti sobě musí bojovat na život a na smrt. Je to zvrácená televizní show, u které se velmoži z bohatého Kapitolu náramně baví a prostým lidem z chudých Krajů ukazuje, že jsou pouhými loutkami, které může hlavní město v okamžiku rozdrtit, přesně tak, jako Třináctý Kraj.
Katniss žije v tom nejvíce opovrhovaném Kraji a když na Den Sklizně vylosují její milovanou sestřičku, okamžitě se nabízí jako náhradnice. Od jedenácti musí živit svou matku a sestru a nikdy by nedovolila, aby se jí něco stalo. Její čin je pokládán za velké hrdinství a diváci již teď vědí, že sázkou na ni neprodělají. Protože zatímco se prostí občané klepou strachy, zbohatlíci s nadšením uzavírají sázky o to, které z dětí vyhraje. Nebo také o to, kdo z nich skončí první s kudlou v zádech... Za chlapce je vybrán Peeta, pekařův syn. Katniss se v té chvíli zhrozí, protože vybrali toho nejméně vhodného chlapce. Katniss totiž nemá ráda, když někomu něco dluží. A ona dluží Peetovi skutečně hodně. Kdysi dávno jí daroval totiž chleba.
Prvně jsem tu knihu úplně přehlídla. Děti, co se řežou? Ne, díky. Ale reklamu měla kniha velkou, ohlasy na ní byly z drtivé většiny kladné, a když jsem se dozvěděla, že podle toho bude i film, už jsem neváhala. Docela dost jsem od toho očekávala, vždyť je to jedna z nejprodávanějších sérií světa. A po dočtení nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale taky nejsem kdovíjak odvařená z běsnících špuntů. Bez debat však kniha patří k těm dobrým kouskům.
Katniss není tak úplně typická hrdinka. Není vůbec bezstarostná, není vlezlá ani ufňukaná, nehraje si na hrdinu a nemetá okolo sebe hustohlášky. Sice mi zrovna nepřirostla k srdci, ale sympatická je natolik, že si tu hlavní roli zaslouží. Díky vyprávění v ich formě a přítomném času má čtenář přímý náhled do situace v dívčině podání a často se toho děje tolik, že je ten příval informací a myšlenek nad síly stíhání. Kniha má skvělý rozjezd a těch několik stran, které jsou plné popisování Dvanáctého Kraje, a následného přesunu do Kapitolu skvěle vykresluje svět, ve kterém každý přežitý den znamená skromné vítězství. Trochu jsem se bála, že popis výcviku a veškeré parádění před vstupem do Arény bude nudné, ale nebylo. Jakmile se jedna činnost/situace začínala okoukávat, hbitě ji nahradila nová a já se měla zase na co těšit.

Zavržený

19. dubna 2011 v 15:26 | Kaori

"Noro." Patch mé jméno vyslovil jako pointu vtipu. "Myslel jsem, že nezavoláš. Ani za nic."
Proklínám se, že jsem svá slova nedodržela. Proklínám Patche, protože se v tom pitvá. Proklínám trenéra a jeho šílené úkoly. Otevřela jsem pusu a doufala, že vypotím alespoň něco chytrého. "A? Můžeme se teda setkat?"
"Bojím se, že nemůžu."
"Nemůžeš, nebo nechceš?"
"Zrovna hraju kulečník." Hlasem mu prosáklo veselí. "Je to důležitá hra."
Podle rámusu v okolí jsem věřila, že o kulečníku nelže. Jestli je však hra důležitější než můj domácí úkol, to je otázka názoru.
"Kde jsi?" zeptala jsem se.
"V Boově herně. Na taková místa určitě nechodíš."
"Můžeme se bavit alespoň po telefonu? Mám tady připravený seznam otázek..."
Zavěsil.
Nevěřícně jsem hleděla na telefon. Pak jsem vyškubla z bloku čistý arch papíru a na první řádek načmárala Kretén. Pokračovala jsem na druhém řádku. Kouří doutníky. Chcípne na rakovinu plic. Doufám, že brzo. Ale tělo má perfektní.

Autor: Becca Fitzpatricková
Název: Zavržený
Originální název: Hush, hush
Nakladatelství: Egmont, 2010
Žánr: fantasy


A tak jsem zase jednou podlehla přebalu a zpracování knihy. Jejímu obsahu bohužel nikoli.
Vlastně to taková hrůza nebyla. Tímto kouskem bych se ve své knihovničce možná i pyšnila... kdyby mi bylo dvanáct.
Asi jsem byla vážně naivní, když jsem si myslela, že vlna nudných, rádoby dramatických a napínavých romantických fantasy o zapovězené lásce alá Upíří deníky alá děsná telenovela, odezněly. Smůla, v prodeji se tyto knihy ověřily, tak proč si namáhat mozek nad něčím pořádným, když stačí vymyslet jenom blbku hrdinku, kluzkého sexy švarného jinocha, pár křenů okolo a nulovou zápletku?

Vysvětlím vám situaci: Nora je, kdo by to byl čekal, absolutně normální děvče. Ale! to by nesměla být hrdinkou americké young adult knihy, aby se to nezvrtlo. Zvratový okamžik nastává, když jí profesor Osud do cesty připlete tajuplného Patche. Přesněji řečeno k ní do lavice. Náhodička, že zrovna jeho, jakožto jediného ve třídě, nezná. Dokonce ani jménem. Divné to vztahy, na těch amerických školách.
To, že je Patch tajemný jako hrad v Karpatech, hříšně krásný, oplývající schopností každou nudnou myš alá Isabella Swan okouzlit šibalským úsměvem a sexy řečmi a vlastně je, jen tak mimochodem, padlým andělem, je jenom bonus k tomu. Jo a také má děsivou a hrozně tajemnou minulost, málem jsem na ten drobný fakt zapomněla.

A o co, že tu jde? Věřte nevěřte, kam se Nora hne, tam potká Patche. Hroznou náhodou, samozřejmě. Také má poslední dobou pocit, že ji někdo sleduje. A je jasné, že když vás někdo sleduje (potají, ale vy to stejně víte), tak vás chce i zákonitě zabít. A na koho jiného to svést, než na toho tajemného, sexy svůdného Patche se španělskou tváří a krásnými zády, kterého Nora tak hrozně nenávidí, protože...
Co já vím, proč ho nesnáší?! Je v americké telenovele, to je důvod sám o sobě, ale řeknu vám tájo - ona ho miluje! Sice o tom ještě neví, ale deset stran před koncem knihy jí to dojde.
Připadá vám tento scénář povědomý? Spojujete si jej se Stmíváním? Ale neblázněte! Tento titul je mnohem, mnohem horší!

Cujo

3. dubna 2011 v 19:44 | Kaori

Brett stál nehybně na dvoře. Poprvé v životě se zmítal v těžkých duševních a citových zmatcích. Po chvíli začal hledat Cuja za stodolou. Tiše ho volal. Rodiče ještě spali a on věděl, jak se zvuk nese ranní mlhou. Cuja nikde nenašel... a to bylo jen dobře.

Autor: Stephen King
Název: Cujo
Originální název: Cujo
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - BETA, 2009
Žánr: horor, thriller

Cujo nechtěl být nikdy fujpsem. Jediné, co chtěl, bylo být se svou rodinou. Být jim přítelem a položit za ně život, bylo by to nutné, tak je měl rád. Jenže měl rád i zajíce. Zbožňoval, když se za nimi mohl hnát. Ale jak pekelně se mu to vymstilo, když ho to ošklivé blanité zvíře v té jeskyni kouslo do čumáku. Tak bolestivě! A několik dnů poté se cítil mizerně. Chtěl krev a vnitřnost a bolela ho hlava a vůbec se cítil jako fujpes. Nevěděl totiž, že se jeho nervová soustava rozpadá... Nebo za to snad může Frank Dodd, jehož vražedný a násilný duch se vrátil ze záhrobí?
Ať je to tak nebo tak, jádro pudla bernardýna je v tom, že Cujo ve vzteklý až praští a při pohledu na jeho navztekané a vysmívající se oči by s panickým křikem utekl i Srstka.
Ani si nedovedete představit, jak dlouho jsem se za touhle knihou honila! V knihovně byla věčně vypůjčená a v knihkupectví jsem se nemohla rozhodnout, jestli Cuja, nebo Carrie, takže jsem si nakonec koupila něco úplně jiného (třeba mangu, které teď už nemám, kam dávat).
Nicméně se mi poštěstilo a já ho v knihovně vyhmátla. Abych byla upřímná, už jsem měla absťák z toho, že se mi poslední dobou žádná kingovina nedostala do rukou (Sice mám rok na poličce To, ale moc se mi do toho nechce, protože více jak dvě třetiny budou určitě nuda a u To jsou dvě třetiny sakra vysoký číslo stránek.). Každopádně jsem si pěkně početla, posmutnila, povztekala, politovala a popřemýšlela a všichni jsme šťastní.

Erik

31. března 2011 v 17:16 | Kaori

Kapitán opatrně zvedl hlavu nad barikádu a zavrčel.
"Je to jenom nějaká bedna, seržante," vyštěkl. "Nevypadá, že by se do ní vešel chlap, natož dva."
"Promiňte, pane," prohlásil seržant a jeho tvář nesla výraz člověka, jehož svět se v několika minutách úplně změnil. "Jsou v ní už přinejmenším čtyři, pane. Desátník Dobros Nanicos a jeho družstvo, pane. Poslal jsem je tam, aby to otevřeli."
"Jste opilý, seržante?"
"Ještě ne, pane," odpověděl seržant významně.
"Takové bedny přece nežerou lidi, seržante."
"Potom se to pěkně namíchlo, pane. Vidíte, co to udělalo s bránou."
Kapitán znovu vyhlédl přes dřevěné trosky.
"Předpokládám, že té bedně narostli nožičky a došla si k bráně sama, co?" Prohlásil jízlivě.
Seržantovi se objevil na tváři výraz nesmírné úlevy. Jak se zdálo, konečně se s kapitánem začínali shodovat.

Autor: Terry Pratchett
Název: Faust Erik
Originální název: FAUST Eric
Nakladatelství: Talpress, 1996
Žánr: Fantasy

Když je vám třináct, je život sakra těžký. Jenže vyvolat si tak vlastního démona... To by bylo! Nebýt tak svázaný pravidly- ale houby! Vždyť kdyby Erik vyvolal démona, tak by ty pravidla mohl sám vytvořit!
Uhry na jeho tváři o tom moc nepřesvědčují, ale Erik je velice schopný démonolog. Tedy tvrdí to o sobě. A když se mu podaří vyvolat svého prvního démona, nepřeje si nic menšího, než ovládnutí světa, nejkrásnější ženu a věčný život. Nejde o nic složitého, to by ale vinou zákeřného osudu se zvráceným smyslem pro humor nesměl vyvolat místo démona Mrakoplaše.
Náš starý známý Mrakoplaš sice nechápe, jak je možné, že se sám sobě jeví jako démon, nicméně přání je přání a on je - ač neúmyslně - Erikovi do jednoho splní. Je však všeobecně znáno, že démoni vám vaše přání skutečně a do písmene splní, avšak takovým způsobem, abyste z toho měly absolutně nulový užitek.
Pratchett... je prostě Pratchett. A v tom to je.

Leviatan

25. března 2011 v 0:52 | Kaori
"Ne!" zahulákala. "Všichni tady uhoříme!"
Ale kluk už zvedal zbraň a mířil na nejbližšího tvora...
Deryn se vrhla vpřed a zakryla ústí hlavně vlastním tělem. Kulka nebyla nic ve srovnání s explozí vodíku. Popadla Aleka za rameno a stáhla ho na zem do sněhu.
Když hlavou prorazila slupku zamrzlého sněhu, zapraskalo to a před očima spatřila hvězdičky. Alek přistál na ní a hlaveň pistole se jí ostře zaryla do žeber. Zavřela oči a čekala na explozi bolesti a ránu výstřelu.


Autor: Scott Westerfeld
Název: Leviatan
Originální název: Leviathan
Ilustrace: Keith Thompson
Nakladatelství: Knižní klub
Žánr: fantasy, dobrodružné, steampunk,


V době, kdy berou urban fantasy a upíří romány knižní trh útokem, je těžké ukořistit nějaký alespoň slušný knižní titul. Už kvůli řečem, že "dnes fantasy již nemá nic, co by nám mohla nabídnout". Šlechetný hrdina, princezna, která potřebuje zachránit, nejtemnější z temných černokněžníků s velice dlouhým a hrozivým jménem a oslnivý zubatec. Jo jo, známe to všechno.
Takže co nového nám Leviatan nabízí? Hrozivé bitevní stroje nevídaných rozměrů? Ano. Pokroková věda a zmutovaná zvířata? Samozřejmě. Román z blízké budoucnosti? Zapomeňte.
Vítejte na počátku první světové války!
Alexandr nemá převážně na práci nic lepšího, než hrát si s cínovými vojáčky. Celý jeho dosavadní život se však nečekaně zvrtne, když k němu do pokoje jednoho večera vtrhnou jeho učitelé. Alekovi rodiče jsou mrtví a on musí urychleně zmizet, pokud tedy nechce přijít o hlavu. Nemá to hold lehké, synáček jeden arcivévodský. Musí tedy sebrat veškerou svou odvahu a opustit zemi i vše známé pouze s několika věrnými a kráčecím strojem s dieselovým motorem.
To Deryn na druhé straně a několik stovek kilometrů dál trápí jiný problém. Chce se stát pilotem v královských vzdušných silách a z nadcházejících zkoušek je pěkně nervózní. Dalším problémem je i to, že je holka. V jednom má však její urýpaný bratr pravdu; její prsa nestojí ani za ten zbloudilý pohled.
Stačí pár náhod a dvě zcela odlišné cesty se protnou.

Přechod

14. února 2011 v 20:38 | Kaori
Přechod
"A teď ty. Máš nějaké tajemství, které mi můžeš svěřit, Amy?"
Ticho. Dívenka sklonila hlavu nad stůl.
"Aspoň maličké?"
"Já myslím, že už se nevrátí," pronesla Amy.

Autor: Justin Cronin
Název: Přechod
Originální název: The Passage
Nakladatelství: Knižní klub
Žánr: fantasy, sci-fi, thriller


                Proč jen jsi to dopustil?! Proč jsi mezi nás pustil ta zvěrstva? Jsou vysocí, štíhlí, lokna bujných, hnědých kadeří padající do alabastrové tváře. Ach, ty hypnotické oči! Ladná ruka s pěstěnými nehty vracející neposlušný pramen vlasů zpět na své místo. Důkladné přelakování dokonalého účesu. Jazyk přejíždějící po plných rtech. Nebezpečné tesáky v nebezpečně svůdném úsměvu. A ty dokonalé róby! Vypadají jako bozi. Cpou se krví veverek a ubohých Isabell. Proč jen jsi dopustil, aby objevili šminky a lesk na rty?! Proč jsi nás nechal trpět pod jejich nahými, oslnivě zářícími těly? Stály ti ty hektolitry slin z úst fanynek a yaoi fangirls za to? Ale nejsem tu pro to, abych zpochybňovala Tvé činy. Jsem tu, abych ti vzdala své dík. Díky za to, že jsi je nakonec smetl do pozadí. Díky za Justina Cronina a jeho "Přechod". Amen.
                Ano, jde o upíry. Ne, netřpytí se. Dokonce se ani svůdně neusmívají. Rozhodně v lidech nevidí krásu života, ale spíš krvavý steak. A o tom, že neuznávají lak na vlasy, snad mluvit nemusím. A stalo se nemožné - oni umírají na denním světle! Pějme ódy!
                V Coloradu je pohoří, to vědí všichni. Ale už nikdo neví, že se hluboko v lesích nachází přísně tajné podzemní středisko pro výzkum. A určitě by vás nenapadlo, že tam zkoumají něco tajného. Co jiného by to tak mohlo být, než děsivý virus, který našli kde? V pralese. Nečekaně. Všechno jde jako po drátkách, z dvanácti lidí pokusných objektů už jsou monstra, ale teď je tu naděje - malá dívenka Amy, které je, jakožto nezletilé, souzeno zachránit svět. Virus je aplikován, ale chuť na krev nepřichází. Dívka nemutuje v příšeru, dokonce ani její exkrementy nesvětélkují! Ona je totiž Dokonalá, ta, která žije po tisíciletí, Amy Neznámá, Dívka Odnikud.
                Jenže co nikdo nečekal, objektům se podařilo uniknout a rozhodně se nijak nesnaží skrýt svůj apetit. Takže popadněte prkna a hřebíky a zatlučte okna. Ale stejně to je k ničemu, protože oni jsou všude. A pomoc nečekejte; vláda zkolabovala, armáda je mrtvá a po tom, co zbytek světa uvrhl Ameriku do karantény, na ni ještě hodí atomovku. Slza, šáteček a mávat. A tak pěkně to nejprve znělo! Chtěli totiž jenom vytvořit lék, který by polepšil imunitu a prodloužil věk.
                Ale někoho se přeci jen podaří zachránit. Děti. Plno dětí. A tak nová generace odhodlaných jinochů může směle žít v Kolonii, domovu obehnaném betonovou Zdí. Ale neustálý stres a život uvnitř Zdí může být frustrující. Především, když se objeví dívenka stará století. Viráci si jí nevšímají a do Kolonie zanese vlnu úžasu, ale i obav a děsu. Stačí několik krvavých útoků čmoudů a panika je na světě. A dav pod tlakem dělá neplechu, to víme. Proto nezbývá malé skupince odhodlanců nic než sbalit batohy a utéct, aby je šílený dav neubil.
                V té dívce něco je.
                Čip.

Měsíční svit

28. ledna 2011 v 16:23 | Kaori
Rob Thurman měsíční svit
V textu se vyskytují spoilery k první knize!

"Jak tedy víš, že jsem tam byl?"
"Stejně, jako vím, že ti Vtipálek zírá na zadek. Je to zákon přírody. To nejde změnit."
Niko mrknul přes rameno a oči se mu ještě více zúžily. Robin se ani neobtěžoval tvářit se nevinně, pokrčil rameny, nestoudně a naprosto zkaženě se zazubil a pak pokračoval v jídle.

Rob Thurman
Měsíční svit (Moonshine)
Nakladatelství:Fantom Print, 2010
Žánr: Fantasy, akční

                Život už není těžký. Ne po tom, co jste bez mrknutí vymlátili svou rodinu, tedy alespoň z otcovy strany. To ale neznamená, že byste přestali žít v utajení. Je to přeci zábava. Navíc Zlo může číhat za každým rohem. A co jiného dělat, než založit si detektivní agenturu, hlavně nenápadně, vždyť jste inkognito! Takže po tom, co jste nechali světovou hrozbu a fialový svetr upadnout v zapomnění, zabíjíte šotky na poutích a hrajete poker s vlkodlaky.
                A první kámen úrazu na sebe nenechává dlouho čekat. Jeden zubatec si myslí, že proti němu druhý Punťa něco chystá. A místo toho, aby se to Alík jal vyřešit, povolá si soukromé detektivy. Proboha, jsou to vlci, mají tesáky a drápy, když chtějí vodkráglovat svého soka v rámci smečky, prostě to udělají. A z této malé zápletky se dostáváme k hlavnímu ději.
                Au.
                Že je to děj jak řemen, je jasné. Příběh je tak prostoduchý, že bych ho vymyslela i já. Rádoby kriminální zápletka nepředvídatelná jako v CSI: Miami. Největší parchant je nakonec nenápadný cvok, bez krve se to neobejde a vy na to koukáte vlastně jenom kvůli Horaciovi. Který je v tomto případě Vtipálek, a jeho vtípky jsou mimořádně ubohé a jeho šarm se rozbředl v Abbagorově puchu.
                Jeden by vážně doufal, že po první knize, kdy měla Thurmanová postavy pod palcem, bude druhá ještě svižnější a od rány. Omyl. Spíš to vypadá, že se charaktery nijak nerozvíjí a raději upadají do zšedlých archetypů. Tedy až na to, že Niko začne mluvit jako dlaždič a Kaliban ztratí koule.
                Možná se pletu, ale nevzpomínám si, že by se Kal musel pozastavovat nad každou loknou zrzavých vlasů a obdivoval šaty, které malá vědma nosí. Správně, do temný, temnější, nejtemnější z temných urban fantasy dorazilo jaro a všude je plno lásky a růžovoučké romantiky, až na to, že je to temné a tragické, samozřejmě.

V temnotě

20. ledna 2011 v 21:56 | Kaori
sdg
"Alenko, začínáš mě opravdu srát."

Rob Thurman
V temnotě (Nightlife)
Nakladatelství: Fantom Print, 2010
Žánr: Fantasy, akční

Život je těžký, když jste monstrum. A není to o nic jednodušší, ani když máte pocit, že se proti vám spiknul celý svět. Vlastně to je ještě horší, protože to není jenom pocit. Popravdě to vypadá, že sám Osud se rozhodl, že vám z života daruje jen to nejhorší. Kéž byste se alespoň mohli schovat za máminu sukni, ale co čert (grendel) nechtěl, ona radši sáhne po levné pálence, než aby vás něžně pocuchala ve vlasech. A víte, co je nejhorší? Že váš vlastní otec ji s potěšením promění v chodící pochodeň. A kdyby něco, to on vás chce obsadit do hlavní role svého příběhu o konci lidstva.
                A to je jenom začátek.
                Proto Kalibanovi (jméno dokazující mateřskou lásku) nezbývá nic jiného, než po tom, co je po dvou dnech vyflusnut z jiné dimenze, kam ho jeho papík zatáhl, a kde strávil dva roky, vzít nohy na ramena. V jeho útěku ho podporuje jeho bratr Niko - super ninja, posedlý zdravou výživou. Jenže 4 roky na útěku, to je k vzteku. Jednou prostě musí přijít den, kdy vám další stěhování přijde nesmyslné, a vy se budete chtít temnotě postavit. Nebo snad oddat?
                Ano, chápete správně, v tichosti vedle vás žijí monstra, o kterých se nám ani nesní a trol pod mostem nebo ghúl řídící taxík, jsou naprostou samozřejmostí. Škoda, že mi tupí lidé o tom nemáme ani páru.
                Až na Kala, on je přeci také monstrum. Napůl. Vlastně je to pokus. Pokus, díky němuž se, v minulosti nejmocnější rasa odporných elfů, bude moct navrátit ke své nadvládě nad světem. Takže Kaliban je vyvolený, chápete?!
                A ne, není to kýč. To jenom moje láska k ironii z toho dělá frašku, protože tahle kniha je... bomba.
 
 

Reklama