_______________________________________________________________

_______________________________________________________________

Reálné

Naděje

13. listopadu 2010 v 13:14 | Kaori
To bylo poprvé, co mě od května(!!!!) políbila múza! *_* Znáte takový ten pocit, kdy ve vás i jedno jediné slovo evokuje záplavu emocí a vy si jednoduše řeknete "potřebuju psát!"? Já jo a ten pocit vážně miluju! A teď se ke mně po půl roce zase konečně vrátil *_* A je jedno, jestli to nemá pointu nebo děj

Trochu jsem váhala, jestli sem tohle dát, protože se tam vyskytují taková slova (lásko, miluji tě), za která bych si nejraději vymyla pusu xD Ale... nakonec to sem stejně dávám (pořád jsem to psala já, nezapomínejte na to, ať ta povídky vypadá sebedivněji).
Pár lidí už to četlo a oba měli stejnou reakci a to ke všemu reakci úplně špatnou! Takže abych vás navedla správným směrem - Jde tam o NI, ne o NĚHO!
Pěkné počtení

Naděje

Bouřka

1. července 2010 v 20:00 | Kaori
Kdo by doma netrpěl věčnými hádkami s rodiči, že? V samém vzteku nás napadají i ty nejhorší myšlenky. Bohužel jsem se jednou touto myšlenkou nechala až moc unést...

Mohla to být zábava...

1. července 2010 v 18:00 | Kaori
Tuhle povídku jsem psala v jakémsi podivném uvědomění a při představě, že by se to mohlo skutečně stát, jsem děkovala za přehnanou starostlivost svých rodičů... Posuďte sami x)

Unreason

1. července 2010 v 15:00 | Kaori
Je to něco jako pokračování Girl in mirror. Teda spíš... předpokračování xD Prostě popisuje to, co se stalo předtím. Zdaleko to nemá takovou kvalitu a atmosféru jako Dívka v zrcadle, ale i tak tady bude.

Girl in mirror

1. července 2010 v 12:00 | Kaori
Znáte takový ten pocit, kdy vámi cloumá silná vlna inspirace a múzy? A vy, i přes časové vypěntí, sednete za počítač a začnete psát? Myšlenky se hromadí jedna na druhé, hlavou létá tisíce nápadů a slov a najednou přestanou prsty klouzat po klávesnici a vy s překvapením zjistíte, že jste popsali několik stran ve wordu či jiném textovém dokumentu? Stalo? Tak přesně takhle vznikla tato povídka.
Jinak tahle už je mladší, pochází z dob prváku. Vím to, protože jsem k ní kreslila ilustraci.

Víš, jaký to je...

1. července 2010 v 6:00 | Kaori
Pokusím se sem staré povídky přidat chronologicky, ale nejsem si jistá. V počítači mám vážně zmatek xD

K téhle povídce bych chtěla říct jen to, že i když je několik let stará (pochází z dob, kdy jsem začínala s FF, takže nějaké 3 - 4 roky), pořád se mi líbí. A když jsem si ji teď četla, došlo mi, že jsem nevědomky do poslední věty vložila dvojsmysl, který stojí za nevyřčenou pointou povídky. Přeberte si to, jak chcete, mě se ten překvapivý objev vcelku zalíbil.
 
 

Reklama